Strom stínu: Mezi okny a pamětí

Třetí album alternativních rockerů, personálně propojených i s akustickými Bellevue, hračičkovským Antiprojekt JUMO, elektroundergroundem Jiříkovo vidění či klasikou MCH Band, zaujme už svým atypickým digipackem.Ten v sobě ukrývá nahrávku, charakteristickou svou vážností, temným podtónem a vedle vlastních textů i zhudebněnou poezií. Jedenáctka nových skladeb střídá melancholii melodramat a dunajovskou nervnost. Staví poetické oblouky nekonkrétních, občas až snových vizí, a hledat tu příběhy je stejně marné, jako čekat humor a bezstarostnou atmosféru. Tak jako na minulém albu Zimokruhy se tu často střídá poučenost postrockovými gradacemi i českým undergroundem, ale osobitost přístupu všemu dává vlastní tvář. Hudba Stromu stínu je nicméně občas až zbytečně zahuštěná; důkazem je křehce krásná skladba Dotkla, která z alba díky své průzračnosti přímo vyčnívá. Právě u ní si lze uvědomit, že největší síla novinky tkví v melodiích a schopnosti vystavět empatické nálady. Hudbu, ve které (jak ukazuje nejen úvod finálové skladby) jsou slova často už navíc, a ve které mnohem více fungují kontrasty, jakým je nahrávka výskotu malých dětí. Více než všechny lyrické pokusy o filozofii. Přesto je ta tvrdohlavost či umanutost, s jakou kapela své skladby předkládá, navzdory kolegům, ani se nepokoušejícím skrývat svou podbízivost či těm, kteří definitivně usnuli ve své vlastní minulosti, rozhodně sympatická.

Guerilla, 2015, 42:52