Strom stínu

Někdy je to až s podivem, kolik stále ještě i dnes, ve zkomercionalizované době, existuje seskupení, kterým jakoby na první pohled stačí jen existence sama. Které se – na rozdíl od některých ambiciózních kolegů – už vlastně ani neohánějí slovy jako ,indie‘, ,alternativa‘, nebo snad dokonce ,umění‘. A přesto často svou tvorbou ony pojmy naplňují mnohem více. Pražsko-vlašimské trio Strom stínu je jedním z jmen té dlouhé řady.

Důležitým pojmem dnešní doby – ve spojení s nekomerčními aktivitami všeho 12StromStínu1druhu obzvlášť – je spolupráce, nebo chcete-li kooperace. Strom stínu je součástí volného sdružení skupin Antiprojekty. cz. Kapely spolu nejen vystupují, ale i se personálně prolínají, vypomáhají si při nahrávání a mají společný web. Dvě třetiny kapely tak najdeme i v akustickém projektu Bellevue, občasném crazy experimentu JUMO, bubeník navíc několik let usedá i na stoličku legendárního MCH Bandu.

Počátky existence sahají někam do roku 1997, kdy ze skupiny Why Not Fuck vykrystalizovalo instrumentální trio Tomáš Zahoř (basa,kytara), Honza Chaluš (bicí) a Martin Volšický (kytara). Po marném hledání trumpetisty a zpěváka zase brzo zaniká. Po zhruba roční pauze a ujasnění si názorů i možností se ovšem opět objevuje, duo Záhoř–Chaluš průběžně doplňují cellistka, houslistka, zpěvačka a kytarista – aby všichni zase po čase odpadli, a v roce 2002 se vrátil kytarista Martin, a vrátil tak současnou sestavu do prvokolejí. Život skupiny Strom stínu si ale i nadále plyne tak nějak poklidně, bez excesů a viditelných vzrušení. Po několika demonahrávkách vzniklo v roce 2000 první album …to ticho, v roce 2007 pak byly nejrůznější nahrávky zakonzervovány na desce s příznačným názvem Archivy. Mezitím se objevili i na sampleru Nevydáno, na kterém bilancoval vydavatel, značka Black Point stav tehdejší domácí alternativní scény. V průběhu letošního roku pak konečně vzniká další regulérní řadové album, zachycující současnou podobu, jehož vydání je na spadnutí.

Tvorba skupiny se může jevit nadčasově, ale zároveň i navozovat stav jakéhosi statu quo, nezávislého na okolním dění. Jakoby si členové tvrdohlavě trvali na svém světě a záměrně ignorovali ten okolní. Má to tu výhodu, že nekopírují 12StromStinu2nejrůznější módní tendence a nevýhodu, že pokud se bojíte do těchto dveří vstoupit, jen těžko porozumíte. Navazuje se tu na to nejlepší ze spíše brněnského pojetí alternativního rocku, veselí si odskočilo jinam, a pokud se nemáte chuť důkladněji zaposlouchat, jen těžko postřehnete spoustu detailů. Skladby Stromu stínu nejsou ani trochu depresivní, spíš zadumané, přemýšlející. Nejsou to písničky v klasickém slova smyslu, příběhy s jasným začátkem a koncem, spíš dokumenty o hledání. Hledání smyslu i sebe sama. V textech tak najdete řadu metafor a podobenství, hudební složce jsou spíš partnerem, než jejím vysvětlením. Soukromou terapií, která může fungovat i na své okolí.

Strom stínu asi těžko někdy bude opravdovým nástupcem klasických jmen typu Dunaj či Už jsme doma. Jenže velké celky se skládají z malých součástí a pokud vás zajímá mozaika současné domácí alternativní hudební scény, byla by škoda ho opominout. Už jen pro tu tvrdohlavost, s jakou se znovu pouští do svých dobrodružných výprav za poznáním. A možná – i když si to nepřipouštíte – na nich hledá i za vás.

Přidat komentář