STUART A. STAPLES: Arrhythmia

Normálně nečtu „cizí“ recenze dříve, než napíšu vlastní, ale v případě třetího sólového Staplesova alba (nepočítejme duo s Boulterem na desce dětských písní Songs For The Young At Heart) šlo o inspirativní studium. Názory se totiž tříští od absolutního zavržení po adoraci. V The Irish Times (dvě hvězdičky z pěti) se rozčilují, že „melodik z Tindersticks tentokrát šlápl pořádně vedle“, dlouhá zvuková plocha Music For A Year In Small Paintings „stojí a padá s frustrujícími, zastavovanými a zase rozjížděnými přílepky“ a „deska je sice uposlouchatelná, ale nikoliv nezbytně příjemně“. Naopak třeba v Soundblab (čtyři a půl hvězdičky z pěti) tvrdí „žije-li dnes hudební perfekcionalista, je to Stuart A. Staples“, protože tentokrát „svůj boj o dokonalost vyhrál“.

 

Zřejmě jde o klasický rozpor mezi očekáváním a realitou. První sólové album po dvanácti letech je pochopitelně jiné. Obsahuje jen čtyři skladby. První tři nesou něco z estetiky Tindersticks, byť zahrnují více elektroniky a DIY étos. Ale závěrečný, stěžejní, jednatřicetiminutový (!) kus Music For A Year In Small Paintings opravdu není pro každého. Staples se tu pokusil zvukem zachytit sérii 365 olejomaleb (!) svojí partnerky Suzanne Osborne s námětem obloha v průběhu roku. Úkol si nezadal sám, ale na popud přítele filmaře. Claire Denis se rozhodl na téma denního pohledu vzhůru natočit film Un beau soleil interieur (Pozvěte slunce dovnitř). Jde tudíž vlastně o soundtrack, a právě s představou rozjímavého zahledění do oblak či prázdnoty dává nahrávka smysl. Nemusíme znát ani film a budou platit všechny obvyklé pochvaly o „náladotvornosti“ a „zvukomalebnosti“ koláže, do které zval Staples lecjakého hudebníka, který se zrovna zastavil na návštěvu a prohlédl si přítelčin obraz.

Samotný Staples označil natáčení alba Arrhythmia, se kterým se pral od Vánoc 2016, za „ztracený rok“. Dobře ztracený! Pro posluchače, kteří mají jeho melancholické vidění rádi, zbytečný nebyl.

 

City Slang, 2018, 54:09

 

 

 

Přidat komentář