Sunn O))): Kannon

sunnNajít ještě i v dnešní době na hudební scéně soubory, které jsou částí příjemců vnímány jako kontroverzní, neakceptovatelné a extrémní, dá docela práci. Seattleští náladotvorci, u kterých se navíc mnozí předhánějí ve vymýšlení dalších bizarních žánrových nálepek, mezi to málo rozhodně patří. A navíc si kultovní pozici od svých prapočátků, kdy si ještě říkali Mars, udržují téměř dvacet let.
Ne nadarmo je název jejich aktuální, po šestileté pauze vydané nahrávky, inspirován buddhistickou naukou. Úmyslem prý tentokrát nebylo navázat na předchozí tituly, směřující až někam k moderní vážné hudbě, ale pokusit se přenést do studia co nejvíce z hlasitých koncertních rituálů, kterými jsou Sunn O))) pověstní. Což vůbec není špatný koncept.
Stálý spolupracovník z koncertů, původem maďarský vokalista Attila Csihár (proslavený blackmetalovými Mayhem), se tentokrát objevuje ve všech třech částech. Právě jeho hlasové kvazi-litanie, podložené zneklidňujícími drony i smrtícími zpětnými vazbami, dodávají na působivosti i temnotě vyznění.
Může až překvapit, jak to, co na koncertech svou hlasitostí zní destruktivně a agresivně, z nahrávky naopak uklidňuje a navozuje stav vyrovnanosti. A to přestože se ani v nejmenším nevytrácí až hororová děsivost nebo skličující vize soundtracku k post-katastrofickému filmu. Ústřední dvojici se i tentokrát daří napínat posluchačovu trpělivost a nenechat ho ukolébat. Stephen O’Malley a Greg Anderson jsou nejen temní a intenzivní, ale i rafinovaní v tom, jak paralyzují i vzrušují zároveň. A vznášející se hrdelní zpěvy tuto charakteristiku jen podporují. Sami tvůrci své nejnovější album přirovnali k cyklickým mantrám. Je pozoruhodné, nakolik je to výstižné. Obzvlášť v prostřední části se posluchač stává součástí neklidné mše, kdy si nemůže být jistý, jestli to není právě on, kdo je tu obětován. Není těžké tomu podlehnout a po skončení si celou monumentální a uhrančivou seanci – i s obavami – zopakovat.

Southern Lord, 2015, 33:25

Přidat komentář