Sylvain Chauveau: Post-Everything

Francouze Sylvaina Chauveaua mají mnozí posluchači zaškatulkovaného jako postklasického skladatele se sklony ke komorním miniaturám.

A to přesto, že vynakládá poměrně velké úsilí, podobně jako Yann Tiersen, aby tuto zažitou představu naboural. Příkladem budiž právě uzavírající se trilogie desek, kde autor zkoumá, kam až se dá zajít při dekonstrukci písňové formy. Prvním dílem byla kolekce Sometimes Repeated z roku 2010, druhým pak o tři roky mladší Kogetsudai. Letošní Post-Everything uzavírá kruh, kdy znovu balancuje na vlně srozumitelnosti a filosofického přemítání. Vědomě tak třeba rezignuje na základní stavební prvky, které posluchač od písňové tvorby ze zvyku očekává. Místo toho se mu dostává jakési akustické obdoby kubistických obrazů, na nichž je základní motiv stále rozpoznatelný, je ovšem zachycen ze zcela nových a nezvyklých úhlů. Na nové desce touto metodou rozebral dvě písničky Lykke Li (I Follow Rivers a No Rest For The Wicked), u kterých krom textu nezůstal kámen na kameni. Započneme ale s více než dvanáctiminutovou Find What You Love And Let It Kill You. Její kostra je postavena na řezavé elektronické smyčce, která pak přijde do kontrastu s klidným autorovým hlasem. Znovu, stejně jako u prvního dílu trilogie, naskočí podobnost s niternou tvorbou Davida Sylviana. Ta ještě zesílí u klidnějších, akustičtějších poloh alba. Sylvain je ale svižně prokládá tracky postavenými na elektronice (zbytek alba je složen s tracků o délce mezi minutou a třemi minutami), což desce jedině prospívá. Francouz v rozhovorech uvádí mezi svými největšími vzory Američana Mortona Feldmana a Němce Bernharda Güntera. S prvním ho pojí záliba v časově rozsáhlých hudebních kompozicích, s druhým pak časté využívání amplifikovaných zvuků na hranici slyšitelnosti. Propojení avantgardních spádů s čistým popem je zřejmě pozice, která Chauveauovi vyhovuje. Bude zajímavé pozorovat, kam se skladatel a zpěvák posune sólově v budoucnu. Možností je nepřeberně.

BROCOLI, 2017, 36:39

Přidat komentář