Szymon Klima, Dominik Wania: Fantastico

Hevhetia, 2020, 46:58

Pianista Dominik Wania (1981) zaujal producenta Eichera z ECM už při nahrávání prvního alba altsaxofonisty Macieje Obary Unloved (2017) natolik, že mu nabídnul vydání vlastní sólové desky (Lonely Shadows 2019). Další špičkový klavírista polské scény, v jehož hře fúzuje jazzové cítění s modernou dvacátého století, s pozdním romantismem a jazzovou expresivitou. To vše se line z jeho improvizované hudby, a právě tak vznikala hudba pro album Fantastico s klarinetistou Szymonem Klimou (1984), rovněž nápaditým improvizátorem, ovlivněným polskou lidovou hudbou.

Klavír a basklarinet se důrazně zvukově představí hned úvodem prvního titulu Miner Forty-Niner, dramaticky důrazně zahranými hlubokými tóny. Pak už skladba melodicky pokračuje, dokonce s krátkou citací Tizolovy Caravan. Ve Forklod Klima s klarinetem rozehraje melodii v duchu horalské folklorní stylizace – ovšem v pasáži volné improvizace pěkně divoce. Insect můžeme považovat za „rekonstrukci“ Korsakovova Letu čmeláka na nějakou prehistorickou zvětšeninu. Za parafrázi lidové odrhovačky můžeme považovat melodii Forsotul. Imprese Melt hudbu zklidní a přenese až na břehy ambientu, v němž pod klavírem zní dlouhé tóny klarinetu. Are You For Real (Pig Milk) kolem nás proběhne rytmickým klusem a s důrazným klavírním sólem. Popěvek Traditional je echem tvorby skladatelů moderny dvacátého století inspirujících se jazzem, podobně lze smýšlet o Donʼt Hesitate.

Expresí srší balada Road to Nowhere, po níž následuje kultovní skladba polských jazzmanů – Komedova Litania, nesmírně tvárné posmutnělé téma, jež je i tentokrát pojato osobitě, dalo by se mluvit o „chopinovské“ baladě pro dvacáté století. Titulní Fantastico je jakási parafráze rokokového tance, patřičně přeloženého do expresivní podoby. Závěr patří zamyšlenému Nothing s krásným melodickým nápadem. Mimořádná nahrávka rodících se melodií a harmonie ze smysluplné improvizace, rytmicky výrazná.

 

 

Přidat komentář