Szymon Mika Trio: Unseen

szymonSzymon Mika (1991) je přes své mládí obtížený cenami a výsostnými pochvalami kritiků. Není divu: jeho hra na kytaru je virtuózní, je talentovaný, ovládá brilantně techniku projevu. Album Unseen, již páté, které najdeme na jeho kontě, nahrané v listopadu 2015 v MaQ Records a vydané slovenskou Hevhetií, obsahuje šest původních skladeb a tři převzaté. Jeho krajan, kontrabasista Max Mucha, a izraelský hráč na bicí Ziv Ravitz spolu s ním vytvářejí homogenní trio, které do titulní skladby vepluje s navštívenkovou vlnovitostí. Mikova kytara je vstřícně „vlezlá“, až sladkobolná, bohudíky je zahloubávána basou a podrušňována horempádnými bicími. V původních Mikových kompozicích včetně závěrečné rozšířené a vířivější reprízy setrvává naléhavá bezprostřednost a zdánlivě nenápadná přítulnost kytary, která útočí na city, a místy až popjazzová sdělnost ve vyjeté koleji. Jeden kritik napsal, že Miku sledují dávní kytaristé s povzbudivým úsměvem odněkud ze záhrobí, a věru je tomu tak. Nebýt takového Wese Montgomeryho, který se mi tu občas jeví jako odlikově vyvolaný z anno dacumál, nebylo by ani této „nevídanosti“. Nevídanosti dobrá, ne však neslýchanosti, neboť oblouzňování kytarovým promelodizováváním, jehož strůjce přesně ví, jak co nejpřímočařeji posluchače zasáhnout, má jednosměrně hořkosladkou, citovostně nasměrovanou rádobymeditativnost (viz Bittersweet). Poněkud jiná situace je ve skladbách převzatých, především v Komedově Rosemary’s Lullaby, kde kytara srostitě s basou a poněkud promlátivými bicími rezignuje na zjednodušení a vytváří pozoruhodnou nadlehčenost s chlácholivou excitovaností. Podobně Brownovo Daahoud (oproti Porterovu Everything I Love, které je přeháňkově proháněno v nadlehčeném popování), které obnáší výtržnější napětí, prokazuje vyšší hráčské možnosti tria. Kde si Muchova basa vydobude razantnější postavení, je to ku prospěchu skladby, neboť není podlézavá, kde Ravitzovy bicí opustí záměrně trumfující jednoduchost a dojdou k vířivější nadsazenosti, je to dokladem jeho excitující energie, s jakou dokáže rozcupovat přímočarost skladby. Kdo holduje brilantně odvedenému kytarovému projektu a netouží po větší variabilnosti, přijde si při poslechu Unseen na své. Otázkou pro mne pouze zůstává, zda se Szymon Mika i v budoucnu spokojí s perfektně leč v minulosti kotvící praxí. Má na víc.

Hevhetia, 2016, 51:34

Přidat komentář