Tajné beaty z Íránu a exorcismus z Horního Egypta

Zatímco v minulosti léčily tradiční transovní rituály nemocnou duši napadenou zlými duchy, dnes poskytují hudebníkům inspiraci a mění se v uměleckou formu. Na albech íránského skladatele Hooshyara Khayama a egyptské skupiny Mazaher tím sice ztrácejí na exkluzivním tajemnu, zato nekončí v propadlišti dějin, kam s vymíráním autentických hudebních léčitelů tak jako tak směřovaly.

Dokážete si představit, že vás trápí pořádná depka, takže se necháte přivézt do tanečního transu, prásknete sebou ve stavu pozměněného vědomí o zem a procitnete do daleko snesitelnějšího světa? Nevěříte? No mohli byste, o léčivé funkci extatické hudby se totiž nepochybuje už mnoho století a tajemné rituální obřady se v mnoha místech světa praktikují dodnes, ať si o tom vědci s doktory myslí, co chtějí. Na metafyzické duchovní síly jsou pořád krátcí a nakonec stejně nezáleží na tom, co si o všem myslí věda, ale na osobních závěrech účastníků, ochotných si připustit, že traumata lze namísto antidepresiv zmírnit tancem.

Katarzní hudební rituály přimějí okolí prý vidět ve vás toho, koho v sobě v hloubi duše vidíte vy, ačkoliv navenek působíte jako hromádka neštěstí, protože si se škodlivým duchem v hlavě nedokážete poradit. Očistu ale mylně nechápejme jako formu exorcismu, zlý duch totiž představuje zástupný problém pro těžké deprese, sexuální a rodinné frustrace, manické stavy psychické úzkosti a neutěšené sociální vyhlídky, na které v minulosti neexistovaly žádné léky, neporadily si s nimi babky kořenářky a nepomohly ani modlitby. Takže když zklamal Bůh, je snadné pochopit, že se lidé od nepaměti svěřovali do péče hudebních léčitelů.

Staří rituální mistři ale postupně vymírají a s nimi nenahraditelné, pouze orálně předávané a zděděné zkušenosti. Před úplným vymizením marockou gnawu, tuniské stambeli, gwati z Balučistánu nebo egyptský zar zachránil proto dost nepravděpodobný pomocník: popkultura a zájem mladých tvůrců o dlouhou dobu střežená regionální tajemství severní Afriky a Středního východu. A co mají zmíněné hudební obřady společného? Vedle afrického původu, transu a napojení na duchy rozhodně kacířství. Tedy z pohledu islámského výkladu koránu, protože se do jednoho jedná o súfijské rituály a súfismus, mystická odnož islámu leží, jak známo, fundamentalistům nadále hodně v žaludku. Aby ne, když súfijští mystici věří, že skrze transovní hudbu se lze ještě během života spojit nejen s Bohem, slouží i jako důležité médium při navazování kontaktů s duchy, což je v ostrém rozporu s islámským učením. Sice duchy uznávající, leč vyhánět je z těla důrazně zakazující. To je prý výhradně práce pro Nejvyššího.

Mužský duch v ženském klubu

Víte, co je na očistných egyptských obřadech zar zajímavé? Transcendentálním léčebným procesem procházejí převážně ženy z nejchudších vrstev, nucené se přizpůsobit silnému sociálnímu, náboženskému a patriarchálnímu tlaku. Antropoložka Cynthia Nelson připomíná další zajímavý aspekt zaru: zlí a nebezpeční duchové zosobňují vždy muže – majitele a vládce žen.

Zatímco v minulosti léčily tradiční transovn . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář