Itálie je kolébkou opery, ale skvěle se tu daří i jiným žánrům. O znovuobjevení lokální tradiční hudby se zasloužil americký folklorista Alan Lomax (1915–2002), jehož proslavily terénní nahrávky bluesmanů z amerického Jihu. Po 2. světové válce se Lomax zaměřil na Evropu. Když přijel do Itálie, setkal se tam nejen s pestrými a vitálními hudebními tradicemi, ale také s obyvatelstvem, které je ignorovalo. Lomaxova expedice začala na Sicílii a pokračovala na sever. „Je to zvláštní,“ napsal, „ale skutečnou italskou lidovou hudbu nezná ani místní obyvatelstvo, nemluvě o ostatním světě. Den po dni jsem se setkával s prastarými a pro mě zcela neznámými styly. Začínal jsem chápat, jak se cítili osvícenci v renesanci, když objevovali tyto pohřbené a skryté poklady z doby řecké a římské antiky.“ Loni na festivalu v přímořském letovisku Loano, západně od Janova, slavila Itálie 70. výročí jeho etnografických výzkumů.
I v moderních časech vnímají Italové své hudební tradice jako stále probíhající tvůrčí proces, nikoli jako muzeální exponát, což je postoj daleko bližší americké „folkové“ tradici než českému folklorismu. Cizinci to netuší, ale Itálie prošla podobným folkovým revivalem jako Spojené státy. Ten vypukl roku 1964 na festivalu ve Spoletu severně od Říma, a podobně jako v americkém Newportu o rok později jej provázel historický skandál. Důvodem byly v tomto případě dvě protiválečné písně, které rozdělovaly italské veřejné mínění. Roli sehrála též politická dezinformace, kterou detailně popisuje kniha Bella Ciao. Autorem je Jacopo Tomatis, který přednáší etnomuzikologii a populární hudbu na univerzitě v Torinu, rediguje časopis Giornale della Musica a je uměleckým ředitelem zmíněného festivalu v Loanu. Následující rozhovor proběhl v Cagliari na Sardinii, v rámci soutěže Premio Andrea Parodi.
Loano je jedno z mnoha pro cizince neznámých městeček na italské riviéře. Proč jste si pro festival raději nevybrali nějakou známější lokalitu?
Loano leží mezi Janovem a francouzskou hranicí, pro nás jako organizátory je výhodné, že lidé tam tráví dovolenou. Soutěž Premio Loano della musica tradizionale Italiana má už dvacetiletou tradici. Každý rok se uděluje cena, tedy „premio“, za italskou tradiční hudbu. Soutěží alba, porotu tvoří kritici, novináři. Navíc jsou na programu další koncerty. Loňský rok byl tematicky zaměřený na cesty Alana Lomaxe, motivem bylo sedmdesátileté výročí jeho italské expedice. Cenu převzala jeho dcera a pak ji předala předsedovi nadace, která Lomaxův odkaz spravuje. Žánrovému zaměření odpovídá i komorní ráz akce, která probíhá jako open air na náměstí z 15. století. Každý rok, koncem července, máme plno.
A kdo loni dostal cenu poroty?
Peppe Voltarelli, písničkář světového renomé, který tuším natočil i album v Česku, a zpěvačka Hiram Salsano v kategorii mladých umělců do 35 let. Premium Loano jsou jediné ceny v italském folku.
Jak významné bylo pro Italy to Lomaxovo výročí?
Hodně. Při své návštěvě roku 1954 spolupracoval Lomax s nejvýznamnějším znalcem italské tradiční hudby, a to byl profesor etnomuzikologie Diego Carpitella (1924–1990). Jejich společné nahrávky výrazně přesahují akademický rámec. Tak například, některé byly použity ve filmu Dekameron od Piera Paola Pasoliniho. Jiné slouží jako podklad pro tvorbu současných umělců, včetně zmíněné zpěvačky Hiram Salsano. Ty nahrávky zrají jak víno, a proto jsme se rozhodli k jubileu udělat speciální program. Současní italští folkoví hudebníci hráli vlastní interpretace hudby z Lomaxových nahrávek. Logicky tak vznikl all-star band s osobnostmi jako akordeonista Riccardo Tesi, multiinstrumentalista Nando Citarella, zpěvačka Rachele Andrioli. Zkrátka, ti nejlepší z různých generací a regionů, takže hudba sedmdesát let stará zazněla v současné interpretaci. Hudba, která začala italský folkový revival. Samozřejmě, ty staré nahrávky u nás každý zná, staly se pilířem dalšího vývoje. Do Evropy se Lomax přesunul kvůli vyhrocené politické situaci, když se v 50. letech ocitl v USA na černé listině z důvodu McCarthyho honu na čarodějnice.
V tom nebyl sám, podobný osud potkal třeba
