Ma Records, 2022, 42:02
Zpěvačka a skladatelka Lucie Páchová vyčerpávajícím způsobem vysvětlila tajemný název čtvrtého alba svojí kapely Talaqpo: „Tamne znamená tam ne a tady ano. Ačkoliv je hudba ovlivněna zvuky odjinud, záleží na tom, kde ji zrovna posloucháte a jak ve vás rezonuje v daný okamžik. Tamne také vyjadřuje pocit, který máte, když chcete být někde, kde zrovna nejste. Tamne může znamenat tam nejezdi, doma buď.“ Pokyn „doma buď“ naštěstí Lucie neposlechla a vyrazila za inspirací a sběrem terénních nahrávek folklóru do Afriky, konkrétně se zmiňuje o Zambii, Kongu a Ugandě. Cestou polapené motivy pak klidně v jedné skladbě promíchala s moravskými či slovenskými lidovkami: „Píseň Chikuni propojuje nápěv ze stejnojmenné vesnice v Zambii, kde se zpívá o sběru léčivých kořenů, se slovenskou svatojánskou písní.“
Takto nastavená východiska asi nemohou dát jiný výsledek než zcela jedinečný. Zvláště když připočteme jazzovou průpravu kapelnice, zájem o soudobou hudbu, volnou improvizaci (i když většina partitur je dle slov autorky přesně vypsána do not) a extrémní pěvecké techniky. A ještě vše vynásobíme obsazením Talaqpo s houslemi Milana Jakeše, violoncellem Šimona Marka, kontrabasem Luana Gonçalvese, bicími Jana Chalupy a analogově klávesovými vyhrávkami i pazvuky hostujícího Vojty Procházky, který hudbu místy žene až někam k psychedelii. Jistě, přirovnání hledat můžeme, tu vytane na mysli Iva Bittová, onde Tanya Tagaq. Ale jde vážně jen o přirovnání, nikoliv o tušení souvislostí. A také tu nejde o world music, ale o komponovanou nadžánrovou hudbu, nejbližší snad avantgardnímu jazzu a soudobé experimentální tvorbě, ve které jsou střípky sebraných lidových melodií a rytmů použity jen v samém základu zvukové konstrukce.
Repertoár předchozího, taktéž povedeného alba ToTribes (2020) pomohly Lucii Páchové vytvořit cesty po Indii. Nyní tedy vedle středoevropské domoviny představovala zdrojnici Afrika. Kam příště? Jen neříkejte Tamne.