Tara Fuki, 21. 1. 2015, Divadlo Archa, Praha

Koncertní setkání s Tara Fuki bývají intimní a tichá i v případě „halasněji propagačních“ událostí, jako je křest alba za účasti hostů. A kvůli dalším, mj. mateřským povinnostem členek dua a francouzskému trvalému bydlišti Andrey K. jsou ona setkání stále vzácnější. Pocákání CD Winna nesvěcenou kapalinou (Milan Páleš z vydavatelství Indies Scope prozradil, že šlo o jablkovici) se zkrátka vyplatilo neprošvihnout.
Dorčino ohlášení první skladby „Žegnam, to znamená loučení“ sice mohlo diváka trochu vylekat, ale naštěstí šlo teprve o začátek. Navíc vydařený. Repertoár nového alba přesvědčil i v živé podobě a v porovnání s ověřenými skladbami. Nádherně vyšla i Piosenka dla Anni, zazpívaná s pomocí v reálném čase zachycovaných smyček téměř a capella, jen s náladotvornými „pazvuky“, vyluzovanými z cella nikoliv žíněmi, ale dřevěnou částí smyčce. Chytlavost v nejlepším smyslu prokázala píseň V rytmu s deštěm, nesená zvonivými vibracemi hangu. Ta sice z důvodů nesourodosti nakonec z albové novinky vypadla, ale byla by velká škoda v budoucnu ji nevydat. Tara Fuki navíc stále dokáží fascinovat absolutním ponorem do hudby, naprostým soustředěním, díky kterému ani dlouhé doby odluky nepoznamenají jejich intuitivní sehranost a „siamské“ prociťování. Tara Fuki snad mají dokonce díky dlouhým prodlevám mezi hraním výhodu, že prostě nemohou upadnout do stereotypu, do jakéhokoliv druhu schematičnosti.
Jako host Tara Fuki měl vystoupit Dorčin partner z Vertiga, DoMa Ensemble i domácnosti Marcel Bárta, ale nakonec za něj zaskočil Oskar Török, kolega z Vertiga. A zase se dařilo. S trubkou a křídlovkou a různými dusítky dokázal hudbu jemně probarvit a zpestřit, aniž by cokoliv zahlušil. Skoro přišlo líto, že například v písních Závrať či W twojej glowie (kde hrál i na perkuse) nehostoval také na desce. Ale vlastně ne, oba prožitky jsou svébytné. Ve studiové verzi písním nic nechybí a živá zase potěšila kouzlem okamžiku. Roli kmotry přijala Aneta Langerová, a přestože má pisatel stále pocit, že zpěvačka patří do úplně jiného světa, asi jí trochu křivdí a usvědčuje sám sebe z předsudků. Během gratulačního proslovu působila tak krásně nervózně a rozechvěle, že jí to přidalo na momentálních sympatiích rovných 100%. Spolu s Tara Fuki a hráčem na stick Jakubem Vejnarem pak zazpívala baladu neurážející vkus.
V závěru koncertu Dorka vypadala trochu zklamaně, že se jí nepodařilo publikum písní Sens pořádně rozezpívat. Co čekala, když Tara Fuki uhranuly sál takovou nádherou? Kdo by chtěl křehkou harmonii kazit?

Přidat komentář