Teenage Funclub

…Everything Flows. Catholic Education a Critical Mass jsou rozkoše kopanců do žaludku (pokud vám kopáni do žaludku působí slast), a jejich řazení je perfektní. Doporučuji…
Option

Zakouřená hospoda, že není vidět na špičku nosu (na ten si někteří nevidí tak jako tak), splavené oči, všudypřítomné aróma marihuany, pivní pěna, stékající nejen z půllitrů ale i se stolů a „kdesi“ pódium, kde se začne hrát, až budou všichni přítomní pod obraz. V takovémto prostředí bych přísahal, že písnička Everything Flows je tou největší peckou, jakou jsem kdy slyšel, album A Catholic Education tím nejlepším, co kdy bylo vydáno a skupina, která to vše má na svědomí… Ježíšmarjá, přece nebudu nevěrnej svým Cure!!! Každopádně lepší bigbítový nátěr s odpichem a absolutním nadhledem jsem, snad s výjimkou alba Ragged Glory od Neila Younga, již pořádně dlouho neslyšel. Norman Blake: „Jestli jsme součástí nějakého krátkodechého módního vrtochu v Británii? Nebereme britskou hudební scénu zase tak vážně. Lidé v Británii se zajímají o módu víc než o hudbu samu – možná za to může velikost naší země, je totiž dost malá. Podívejte se třeba na manchesterskou hudební scénu s tím jejím stylem oblékání – hudba je tam vyloženě druhořadou záležitostí. Za pět let budou ti lidé prostě vypadat jen hloupě – taková je móda.“
Teenage Fanclub na sebe strhli za poslední rok neuvěřitelně velkou pozornost. „Je jich všude plno“, a přitom muzika, kterou hrají, není vůbec objevná. Ale, co je dnes objevného, že? Obdobně jako většina interpretů současné nezávislé scény, zhlédli se v hudebních směrech šedesátých let. V jejich případě však nejde o nějakou psychedelii či Mersey beat, což jsou nejčastější vlivy, ale o klasický a již stokrát zatracovaný garážový bigbít. Teenage FC se jej snaží převážně vlastními písněmi přenést do současnosti, a to v jeho nejsyrovějším stavu. Bez větší námahy se jim daří zachovat původní archaičnost. Libují si v kvílení zpětných vazeb a v bigbítu vždy hrozící upracovanost a těžkopádnost snadno překonávají vzdušnou lehkostí a hravým nadhledem. Jak sami přiznávají, americká scéna šedesátých let je jim bližší než evropská. Ostatně jejich LP debut se občas o blues nemálo otírá.
Teenage FC vznikli ve chvíli, kdy Norman Blake a Raymond Mc Ginley opustili posádku jménem Boy Hairdressers, nebof své kolegy nedokázali přesvědčit o nutné změně kursu plavby. Postavili tedy novou plachetnici, posílili se o zdatné námořníky – Brendana OʼHareho, Geralda Loveho a Francise Mc Donalda – a až nečekané rychle nabrali rázný vítr do plachet. Po pouhém týdnu zkoušení nashromáždili 5 000 liber a nahrnuli se do studia natočit své první LP, které pojmenovali pomalu dříve, než sami sebe (rozuměj kapelu). Tak snadno, rychle a na tamní poměry levně, vzniklo bezvadné album A Catholic Education, o jehož přednostech si může nechat zdát i David Bowie se svou kapelou Tin Machine. Ač se 0 něco podobného pokouší a prostředků k realizaci má nepoměrně více, k výslednému efektu se přes svůj „ztěžklý zadek“ sotva někdy dopracuje. Inu, v jednoduchosti a lehkosti je síla a ne všechno se dá za peníze koupit. Vedoucí osobnost TFC Norman Blake to objasňuje ještě z jiného úhlu pohledu: „Myslím, že je to proto, že album je prosté, nijak nezdobené a nemá v sobě moc over-dubů. Nestrávili jsme nad tím moc času a zřejmě jsme ho nijak nepokazili, jak tomu bývá, když máte ve studiu celé týdny a měsíce času.“ Když jsem je naposledy viděl na fotografii v NME, byli vymóděni po vzoru obávaných fotbalových rowdies při zlověstném destrukčním tažení Evropou. K tomu přiřaďme fakt, že pocházejí z Glasgowa, města, které se vždy úzkostlivě dělilo na katolíky a protestanty a ke střetům docházelo a stále dochází zejména na fotbalových utkáních (Celtic versus Rangers).
Rivalita těchto klubů jde tak daleko, že Blake a spol. odpověděli na otázku „na čí straně jste“ raději ještě dříve, než se jich na to někdo stačil zeptat. Název alba A Catholic Education, je výsměchem oné vzájemné nevraživosti až nenávisti. Tento neutrální postoj vlastní nezávislosti chtěli původně praktikovat 1 při distribuci svého díla. Nakonec neodolali a svěřili se začínajícím firmám, které byly nejpohotovější. Doma podepsali Paperhouse, pro Ameriku si vybrali Matador a jak se sluší a patří vyrazili na propagační evropské turné, a to ve společnosti Sonic Youth. Od letošního roku jsou již TFC u významné a nezávislé společnosti Creation. Natočili pro ně fantastický čtyřpísňový singl, opírající se o dvě verze hitu Star Sign a o bigbítovou podobu někdejšího hitu Madonny Like A Virgin. V září následovalo druhé album The King. Obdobně jako vše, co dosud TFC vydali, neměla ani tato deska velký problém s dosažením předních míst na žebříčku independent. Protentokrát se však dlouho na výsluní neohřáli. Důvod je celkem jasný. Natočit čistě instrumentální desku (s výjimkou singlu Like A Virgin), která svým „drnčícím“ hřmotem zrovna moc nelahodí nevytrénovaným uším, to už je značně velká dávka odvahy. Nejsem sice obeznámen s důvodem, který je k tomuto značně nekomerčnímu činu vedl, ale domnívám se, že tu bude určitá spojitost s kritikou předchozí LP. I když bylo totiž A Catholic Education tiskem vesměs příznivě přijato, objevily se výhrady k textům. Možnou svéráznou odpovědí je The King. kde jediná skladba „milostivě“ obdařená textem pochází z tvůrčího týmu již zmiňované americké pophvězdy. Kdybych měl z A Catholic Education doporučit nejlepší skladby, navrhl bych všech jedenáct. The King tyto ambice postrádá, a to nikoliv z důvodu nějaké tvůrčí krize, ale zejména proto, že tu chybí hlavní melodický nástroj – hlas Normana Blakea, osobnosti přirovnávané nejen k Ray Daviesovi z The Kinks, ale zejména k J. Mascisovi z Dinosaur Jr. Je sympatické, že Norman Blake se těmto přirovnáním nebrání… „Myslím, že lidi prostě musí mít nějaké přirovnání, a tohle s Dinosaur Jr. je dost nasnadě, vzhledem ke špinavé kytaře. Dinosaur jsou fandy Neila Younga a my taky – možná z toho vzniklo to srovnání.“ Zdá se, že za vším, co má něco společného s pravým hospodským bigbítem, načichlým kouřem a pivem, stojí Neil Young a jeho kapela Crazy Horše. I tento názor Blake nevyvrací „Víte, ten Young, to je ten právej chlap, ten o tom něco ví!“

Překlad citátu z Option Petr Štembera

P.S. Asi mě z těch „nezávislejch“ jednou hrábne! Necelé dva měsíce po The King vydávají TFC další album – Bandwagonesque.

Přidat komentář