Terakaft: Alone (Ténéré)

terakaftŽádné pouštní blues, to spíše pouštní hard rock. Páté album původem malijských Terakaft, vycizelované ve spolupráci s producentem a „pravou rukou Roberta Planta“ Justinem Adamsem, je zatím nejtvrdším a nejúdernějším, jaké kapela natočila. A možná i nejlepším. Vypaluje silou saharského slunce. Nejde přitom o žádnou zradu pomyslných folklórních ideálů Tuaregů. Frontman Diara (vlastním jménem Liya Ag Ablil), někdejší člen Tinariwen, chtěl odmalička dělat pořádný bigbít. Navíc, ačkoliv jsou elektrické kytary zkreslenější, rytmika ráznější a ke zvuku přispívají francouzští i američtí muzikanti, typické rytmické patterny a melodické koloratury zůstávají tuarežsky autentické. Netřeba příliš dlouho hádat důvod zvukové radikalizace. Odpovídá textům a potvrzuje známou pravdu, že rocku se daří v opozici. I když textům v jazyce tamašek nerozumíme, můžeme si přečíst jen pár překladů („přestaňte lhát / a ničit náš národ“) či Diarovy komentáře politické situace v Mali („příliš mnoho šéfů a nedostatek lidí“), muzika hovoří jasně. Svoboda zase dostává na frak a újmou tentokrát netrpí jen kočovní Tuaregové, ale Mali jako celek. Svobodomyslní nomádi Terakaft protestují s patřičnou hlasitostí, nevybízejí ovšem k žádné násilné revoltě. To spíše ke smírné nápravě, nezrazují ani svoje „vyznání“ mírumilovných kosmopolitů: „Stojíce v ruinách snů svého lidu, zpívají svým bratrům a sestrám o skutečném přátelství a toleranci,“ uvádí s patřičnou květnatostí tisková zpráva.
Ono „zpívání bratrům a sestrám“ přitom nemají dnešní Terakaft (pevné tuarežské jádro kapely vlastně tvoří už jen Diara a jeho synovec Sanou Ag Ahmed) vůbec jednoduché. Koncertují křížem krážem planetou, známe je i z našich pódií, doma si však nevrznou. Hudba je v Mali na indexu a oni zůstávají „sami“ ve vyhnanství, jak to zapsali i do názvu alba. Alespoň tedy koncertují poblíž hranic domoviny. Člověk by s nimi sympatizoval, zvláště pokud má ještě v paměti totalitní praktiky, i kdyby jejich muzika nebyla tak dobrá. Ale ona je.

Out Here Records, 2015, 32:18

Přidat komentář