TERNE ČHAVE: Balvaj

Někdejší „čeští Gypsy Kings“ si v roce 2001 odváželi diváckou cenu z folkového festivalu Zahrada. Od té doby však ušli obrovský kus cesty. Už před deseti lety na albu More, love! (produkce Petra Vyšohlída) střídali tango s prvky elektronické taneční hudby, pracovali se samply a výraznější roli akustické kytary hrál akordeon a bicí. Podobně na albu Bo ne som Rom (2015) pracovali s reggae, ska a hiphopem. Novinka, natočená ve spolupráci s Ondřejem Ježkem, je tedy pouze další etapou na dlouhodobé kontinuální cestě skupiny.

Vedle romských textů zůstávají dvě jistoty – sezpívané vokály a výrazná role kytar. Obojí najdeme i na novém albu, ale v jiných rolích než kdysi. Sborovým vokálům totiž konkuruje sólový rockový „chraplák“ a akustickým kytarám nástroje elektrické. Album sice působí kompaktním dojmem, ale při pozorném poslechu vyplouvají na povrch nejen rozdíly mezi jednotlivými skladbami, ale také zřetelná práce na výstavbě jednotlivých písní. Asi nejlépe je to slyšet u skladby Aroma Beat s téměř orchestrálním zvukem, výrazným podílem dechových nástrojů a nemalou rolí elektrické kytary. Ovšem hned předchozí Swinj zaujme jazzovým zvukem (včetně svižného piana) a píseň o nehodné ženě Lubni začíná výrazným rytmickým vzorcem a přes klavírní pasáž se přetransformuje do balkánské dechovky. Celkově se na albu jako dominantní nástroje „přetlačují“ dechy, kytary a akordeon, ale současně je důvod spekulovat, že více než polovina písní vznikla na základě rytmického motivu. Svědčí o tom hutný základ nejen skladeb Vyšus nebo Pohřební.

Terne Čhave s Ondřejem Ježkem nezpůsobili na tuzemské scéně žádnou revoluci, ale v rámci své vlastní evoluce se opět o kus posunuli. Stojí za to je sledovat. Postesknutí? Jedině nad informačně chudým obalem alba, na kterém nenajdeme ani jména členů skupiny, natož hosty (ženské vokály ve skladbě Murš?). Možná záměr, ale ve výsledku spíše výrazný minusový bod u jinak velmi dobrého alba.

 

100Promotion, 2018, 50:38

 

Přidat komentář