Těší se z hudby jiných, jako by byla jejich vlastní

Jaký je váš vztah k Slnko Records? A čím je podle vás důležité pro hudební scénu?

Myslím, že nápad jít toho 11. 2. 2001 se Shinou do bratislavské kavárny Prašná Bašta byl jeden z nejlepších v našem životě i v historii slovenské hudby. Další z dobrých nápadů byl mluvit o Ani DiFranco a jejím labelu Righteous Babe Records. V té době jsem organizoval semináře pro nezávislé knižní vydavatele a Shina jako grafická designérka na ně taky chodila. Stačilo už jen tvořivě aplikovat. Asi jsme pili whisky – řekl jsem prý, že by se to mohlo jmenovat Slnko Records. Všechno ostatní už bylo na Shině. Byl to parádní večer.
Slnko je pro celou scénu hodně důležité. Nejen kvůli hudbě, ta je spíše doprovodným jevem. Shinu jako by více zajímali samotní lidé – spolupracovníci, umělci – a jejich osobní potenciál. Dá jim důvěru a nekonečnou trpělivost. Chce je vidět růst.
V případě hudby, která vychází na Slnku, pak rozhoduje více obsah než forma a žánr. A intuice. Ta alba mají velký rozptyl, ale když si pak poslechnu výroční sampler, tak to vždy dobře drží pohromadě.
Daniel Salontay (Longital)

Je to takový malý zázrak. V době jejich vzniku chtěla většina kapel být u major labelů. Což samozřejmě nešlo. Vznikala sice malá vydavatelství, ale stejně i zanikala, protože nadšení vyprchalo při řešení prvních problémů s distribucí, promem atd. No a pak se objevila Shina, která nejenže vše zvládla, ale přitom stihla nahrávat i svou hudbu s Longital. Nevím, jestli někdy spí, ale za těch dvacet let se podařilo její záměr přetavit do už téměř vydavatelského kolosu, který přežil všechna velká vydavatelství působící na Slovensku, a to bez toho, že by bylo nutné podlézat laťku vkusu, nastavenou hned v úvodu. Díky Slnko Records a úzké spolupráci i s Rádiem_FM se podařilo vytvořit na Slovensku hvězdy domácí nemainstreamové scény, které nemají nouzi o návštěvníky koncertů. A tím, že Slnko Records není na rozdíl od dalších významných vydavatelství žánrově úplně vyhraněné, paleta nabízené hudby je velmi pestrá. To je pro náhodného hledače příjemným bonusem, protože může narazit i na hudbu, kterou programově nehledal.
Pavol Hubinák (Veneer, Radio FM, Ospalý pohyb)

Shina a Dano jsou moji přátelé. S Danem jsme se seznámili ještě na vysoké škole v osmdesátých letech. Na internátních pokojích jsme si párkrát spolu zahráli na španělky a bavilo nás to. Někdy kolem roku 2000 jsme se setkali při nahrávání Šinadisku – nahrával jsem je ještě jako „inženýr Experimentálního studia Slovenského rozhlasu“. Moje mixy se jim ale nelíbily, protože byly příliš experimentální, Šinadisk nakonec smíchal a aranžoval Slavo Solovic. Naše rozhovory při nahrávání v Slovenském rozhlase byly i o tom, že jsem jim poradil, aby cédéčka zatím vypalovali – když není možnost najít peníze na lisování. Měl jsem velkou radost, když vzniklo vydavatelství Slnko Records, zejména z toho, že se mezi lidi dostane i jiná hudba, než kterou pouštěla komerční média. U Slnka mi vyšla čtyři alba, za což jsem velmi vděčný. Jedno z nich, Rozhledna, se stalo i albem roku v soutěži Radio_Head Awards 2008. Na pokračování Slnko Records je hezké, že mapuje nové a nové generace originálních hudebních tvůrců na Slovensku. Mnozí z nich navzdory nesporné originalitě tvoří i pod vlivem hudebního diskurzu, který Slnko vytvořilo. Je úžasné, že na Slovensku něco takového máme, protože přejícnost bývá často nedostatkovým zbožím.
Ján Boleslav Kladivo

Slnko Records svojí vydavatelskou dramaturgií již dvacet let výrazným, ne-li nejvýraznějším způsobem moderuje slovenskou hudební scénu. Není to jen vydávání zajímavých alb, ale také neustálé objevování nových tváří a nakonec i jejich vzácná ochota předávat informace o fungování v hudebním průmyslu dále. Bez Slnko Records by byla slovenská hudební scéna mnohem smutnější.
Ľubo Burgr (Ali Ibn Rachid, Požoň Sentimental, Burgr/Štrpka, Burgr & Pjoni…)

Slnko Records je Sluncem slovenské alternativní scény. Vyzařuje teplo a inspiraci, svou přitažlivostí si drží na orbitu velkou část nám známého hudebního vesmíru a vytváří tak kolem sebe celou soustavu spřízněných těles.
Lukáš Fila (Korben Dallas)

Se Shinou a Danem jsme začínali úplně ve stejné době hrát s kapelami. Ještě si pamatuji úplné začátky Slnko Records, když Shina nosila CD-Rka k našemu basákovi Ďurovi do obchodu s deskami na Měděné ulici – každý kus byl číslovaný originál. Pak už nebylo o čem diskutovat, u koho naši hudbu vydáme. Za těch dvacet let se jim ta stáj pěkně rozrostla o nové koně, z nichž už znám jen pár starých veteránů, ale Slnko Records jsou pro mě vždycky pořád ti samí lidé, kterým se dá věřit – a jak roky plynou, tuhle vzácnost si uvědomuji stále více.
Pro mě je vztah k Slnku úplně osobní. Jsou neskutečně přejícní. Těší se z hudby, kterou vytvářejí jiní, jako by byla jejich vlastní! To je úplně ojedinělý přístup a má neskutečně blahodárně účinky na celou hudební komunitu široko daleko. Neumím si ani představit, co by bylo, kdyby zde Slnko nebylo.
Je to zázrak.
Lucia Piussi (Živé kvety)

Skoro všechny slovenské hudební skupiny, které jsou mi sympatické a mému srdci blízké, vydaly nebo vydávají svá alba u Slnko Records. Je to pro Slovensko nejdůležitější vydavatel, který podchytil skoro komplet alternativní hudební scénu. Od prvního CD Dlhých dielov September, jehož jsem vlastníkem, je to pro mě jediný vydavatel, kde si jednou za čas něco s radostí objednám.
Branislav Jobus (Abusus, Vrbovskí víťazi, Karpatské chrbáty, festival Vrbovské vetry)

Jaký je váš vztah k Slnko Records . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář