Houptkamp / Beresford / Blume, Alternativa, 8. 11. 2017
Nizozemský skladatel, saxofonista a elektronik Luc Houtkamp se narodil v roce 1953 v Haagu. Pohybuje se mezi světem improvizované hudby a strukturované kompozice. V roce 2002 osnoval vlastní flexibilní POW Ensemble, v němž za pomoci hudebníků z různých žánrových oblastí realizuje své kompozice, v nichž se mísí prvky jazzu, rocku, elektroniky, současné vážné hudby i etnických motivů. Skládá také pro další soubory a hudebníky a vede vlastní vydavatelství X-OR.
Kdy jsi začal poslouchat jazz a co tě přivedlo ke svobodné improvizaci?
Jazz jsem začal poslouchat tak okolo čtrnácti. Poměrně rychle mě začala nudit pop music a věci, které poslouchali mí spolužáci, takže jsem hledal hudbu, v které by byla trochu větší výzva. Tehdy jsem dostal od svého otce saxofon a absolvoval jsem několik lekcí. Ale nikdy jsem nešel na konzervatoř a místo toho jsem začal navštěvovat výtvarnou školu. Měli tam malé elektronické studio, kde jsem začal pracovat. Tam jsem potkal lidi jako je Han Bennink a Sven Johansson, takže to byly moje první kontakty se světem improvizované hudby. A záhy jsem s nimi začal hrát.
V tvé biografii se píše, že ve tvém konceptu „stylistická svoboda není postmoderní klišé“. Takže si myslíš, že postmodernismus je hloupost?
Nikdy jsem neměl rád postmodernismus, ale blbost je možná příliš silné slovo. Já beru uměleckou svobodu jako nejdůležitější element „svobodné hudby“. Idea, že můžeš použít cokoliv, jakýkoliv styl nebo jakoukoliv metodu ve své hudbě. Ne jako trik, ale protože se to stává součástí dnešního hudebního jazyka. To dává možnost se neomezeně vyjadřovat. Zároveň je tady ovšem prvek nepředvídatelnosti. Někdy rád dráždím publikum hudbou, kterou by nečekali. Hraju zasněné písně pro fanoušky hardcoreového free jazzu nebo hlukařinu pro milovníky popu.
Tvůj POW Ensemble se zdá jako velice otevřená věc, kde je vše možné. Jak to konkrétně funguje? A odkud se vzal název POW?
Já si rád vybírám muzikanty, kteří zapadají do daného projektu, ale jsou tam i spolupracovníci, kteří tvoří jádro a stále se vracejí. Za zmínku stojí třeba Guy Harries (zpěvák, elektronik a hráč na dechové nástroje, jehož záběr se rozpíná od garážového rocku až po komorní operu), který hrál již v počátcích v roce 2002 a přizval jsem ho i k poslednímu projektu. Jinak jsem potěšen, že někoho zajímá, o čem je název. Je to odvozeno od matematického termínu pro mocninu. Když jsme na začátku byli tři, tak jsme se jmenovali POW3 a poté, co se přidalo víc muzikantů, tak se to změnilo na POW Ensemble.
Jak se ti pracuje s Martinem Blumem, který je pravděpodobně jedním z tvých nejdlouhodobějších spoluhráčů?
Ano, hrajeme spolu už od konce osmdesátých let, a to nejdůležitější se odehrálo v kvartetu FOURinONE s Dieterem Manderscheidem a Johannesem Bauerem. Hráli jsme v téměř každém možném místě a festivalu po celé Evropě a pak jsme vyjeli také na turné do Kanady. Naneštěstí Johannes loni zemřel, a tak s Martinem hledáme nové možnosti spolupráce, což teď vyústilo v trio se Stevem Beresfordem.
Steve Beresford je dost flexibilní a používá i elektroniku, objekty, hračky… Chystáš se také do tohoto projektu zapojit elektroniku. Co vůbec můžeme na pražském vystoupení očekávat?
Zatím jsem v tomhle triu elektroniku nepoužíval, ale to se v budoucnosti nepochybně stane. Steva znám drahně let, poprvé jsme se potkali před pětačtyřiceti lety. V naší společné hře je spousta svobody, zvlášť v tomto triu, takže musím říct: Neočekávejte nic, ale prostě otevřete své uši a mysli a těšte se z toho, co se děje!
Nizozemí se mi zdá jako docela zaslíbená země pro avantgardní muzikanty, proč jsi odešel na Maltu?
Dobré časy v Nizozemí jsou pryč, naneštěstí už to není zaslíbená země. Udály se tam extrémní škrty v rozpočtu na kulturu a co je horší – změnila se mentalita. Umění musí bavit a počet lidí v publiku rozhoduje. Na Maltu jsem se přestěhoval, protože tady moje manželka dostala práci. Pro mne je krásné budovat nový život od té doby, co jsem tady. I když finančně to není tak dobré jako v Holandsku, tak mám pocit, že lidé tu respektují moji práci. Od té doby, co tu žiju, mám několik objednávek, dokonce budeme dělat příští rok maltézský projekt s POW Ensemble, je to financováno nadací města Valletta a bude se to jmenovat Map of the Mediterranean a tématem je role migrace ve Středozemním moři. Podílet se na tom bude básník Antoine Cassar, zpěvák a elektronik Yasmin Kuymizakis a Guy Harries a já. Premiéra bude ve Vallettě v červnu 2018. A taky je blízko Itálie. Takže je skvělé žít na novém místě, změnit atmosféru, mít nové šance a možnosti. Obecně bych chtěl trávit víc času komponováním. To je pro mne výzva na příští roky. A mezitím hrát. Potkal jsem nové lidi, s kterými chci pracovat. Je to Giorgio Occhipinti a Hannes Buder. Mám s nimi mnoho společného a hrát s nimi byla láska na první pohled. S Hannesem nám vyšla deska loni a CD s Giogriem vyjde letos v říjnu v Itálii.
Doporučená diskografie:
FOURinONE: # 40 Vienna & # 41 Bernbeuren (X-OR 2003)
Limitovaná edice úchvatných unikátních záznamů spontánních koncertů v sérii takzvaných terénních nahrávek.
Luc Houtkamp / Simon Nabatov / Martin Blume: Encounters (Leo Records 2014)
Koncertní záznam s nádherným trialogem saxofonů, piana a bicích. Skutečně potkávání hudebních myšlenek.