The Chancers:Trigger Warning

chancersTuzemská hudební produkce ráda propadá módním vlivům a při ohlédnutí za posledními dvaceti lety jsou jasně patrné vlny popularity, které na určitou dobu zaplavily kluby, přilákaly do nich stovky okouzlených posluchačů, inspirovaly ke vzniku řadu kapel, a po opadnutí zájmu zase zmizely. Pamatujeme tak doby, kdy se rapovalo nad metalovými kytarami, kdy se tvrdilo, že sampler je zásadnější než kytara, kdy se zuřivě slapovalo na vícestrunné baskytary v rytmu funky nebo doby kdy balkánská dechovka zněla snad i na toaletách. Když vždy popularita zase odplula a ti, kteří se jen vezli na její vlně, honem běželi hledat něco nového a ukázalo se, pro koho je žánr srdeční záležitostí a kdo má zároveň schopnost neustrnout na místě. Svá léta slávy si užilo i karibské ska a mezinárodní sestava The Chancers nejen byla celou dobu u toho, ale na svém pátém albu jasně dokazuje, že její pověst žánrových vlajkonošů u nás, není náhodná.
Parta v čele s charismatickým Simonem, zpěvákem maličkým jen vzrůstem, totiž s každou další skladbou aktuální nahrávky potvrzují, že je kam dál jít a není potřeba se jen ohlížet za přívětivou minulostí. Už jen to, že deska vyšla jako kombinace digitálního downloadu a vinylové desky, která už je dnes především sběratelskou komoditou fanoušků hudby, jasně dokazuje, že to, jaké je v kalendáři datum, netřeba kapele připomínat. Písničkám se daří přinášet melodické nápady, které se nebrání až hitovému potenciálu – ovšem bez zbytečného podlézání vkusu. Ale ještě důležitější je skutečnost, že působí neobyčejně lehce a a bez přehánění provokativně tanečně.
Kdyby se totiž měl hledat jen jeden, souhrnný přívlastek, bylo by nejvýstižnější slovo „nakažlivý“. The Chancers se s úspěchem vyhýbají „skáčkovým“ dogmatům, často si odskakují k punkovému rock’n’rollu, poučenosti z „bílého“ reggae, jedna skladba má slovo soul dokonce v názvu, a zručně pracují i s náladami: kupříkladu dubové finále skladby Masters & Slaves je v tomto směru přímo lahůdkové. Logicky se tak nabízí vysvětlení, že volba v rámci žánru věhlasného britského producenta Eda Romea měla smysl a kapele nemálo pomohla. A to nejen tím, že z jednotlivých členů i kapely jako celku dostal maximum. Jeho závěrečná akustická verze skladby Back In ’63 pak podtrhává předchozí tvrzení o schopnosti The Chancers napsat silnou písničku, kde aranžmá nemusí především zachraňovat nedostatek nápadu.
The Chancers s počátkem tohoto roku vydali svou zatím nejlepší desku, která konečně dokázala zachytit to, co dobře znají návštěvníci jejich koncertů, ale jedním dechem i připomenout, že jen nasazení nikdy nestačí. Na jejich zavedené pozici v klubech a festivalové mapě to asi sotva něco změní, ale na upevnění hráčské sebedůvěry a to, aby alespoň někteří z těch, kteří se k té kapele dosud chovali přezíravě, pozměnili svůj názor, by to stačit mohlo.

The Chancers / Championship Music, 2016, 40:29

Přidat komentář