THE CLAYPOOL LENNON DELIRIUM: South of Reality

Dominantní basa, nad ní lehce orientální harmonizující nástroje (kytara, sitár aj.), Seanův hlas à la otec John, vystavěné songy i se znaky bítlsáckých vokálů. Kdoví, zdali by dnes písně Beatles nezněly nějak takhle. Delirium má skvěle prolnutou chemii, založenou na společném slovníku progresivity a psychedelie. Hlasy Seana LennonaLese Claypoola se doplňují: jeden je ukamenovaný anděl, druhý opilý démon. South of Reality zní jako by spolu hráli desetiletí namísto pouhých dvou let. Je to syrové, nepísňově divné i melodicky písňové, je to poučené – od debutu Monolith of Phobos (2016) přes čtyřtrackové EP Lime and Limpid Green (2017) s evaluačními variacemi zásadních proggy pecek včetně The Court of the Crimson King.

Devítipísňové album otevře melodická, hypno-psychedelická houpavka Little Fishes. Pluje vodami minulosti, ještě před všemi trampotami života, a po špičkách vstupuje do ohromující budoucnosti. Pak halucinační Blood and Rockets vede na barevnou cestu po kalifornských kopcích. Rozlévá harmonické (rozuměj melodické) světlo, kamkoli pohledem, uchem, dosáhnete. V dominancích kolísá mezi alternativním, nepředvídatelným funky Claypoola a dřevní (indie)rockovou psychedelií Lennona.

Chtě nechtě to člověka pořád nutí k porovnávání s různými obdobími Beatles. Mnohem více než s Claypoolovými Primus nebo Blind Illusion. Neznámé krajiny tu jsou také: chaoticky drnčící Boriska a především osmiminutová, tajemná, epická Amethyst Realm se změnami tempa, delirózně kvílící kytarou a expresivním vrcholem. Srovnávání není nic špatného. Seanův hlas i melodičnost jsou geneticky dané a s Claypoolovou neortodoxní, vypjatou basou tvoří nadmíru zajímavou, hravou dvojakost. Ironické groovy Like Fleas album zavírá výstižnou textovou opakovačkou: Matka Země nás za to, co jsme jí provedli, setřese ze hřbetu jako otravné mouchy. The Claypool Lennon Delirium není jen vedlejší projekt, je to samostatný svět.

 

 

ATO Records, 2019, 47:30

 

 

Přidat komentář