THE FLAMING LIPS: King’s Mouth

Multimediální podstata umělecké osobnosti Waynea Coynea spojená s jeho psychedelickými sklony má za následek řadu na první pohled bláznivých akcí. Od koncertů plných pyrotechniky a pobíhání zpěváka po hlavách diváků v obří plastové kouli přes filmové projekty až po vydání řady nosičů v obskurních obalech a formátech, i na první pohled praštěná témata, která často směřují mimo naši galaxii nebo naopak na hřbitov.

 

Nová, v pořadí patnáctá řadová deska splňuje řadu těchto charakteristik. Vychází z frontmanovy instalace King’s Mouth, která byla k dispozici před dvěma roky návštěvníkům řady muzeí napříč Spojenými státy. Album vychází z příběhu pohádky o obrovském králi, který se obětoval za své občany, a ti za odměnu oddělili jeho hlavu od těla a na věky věků ji zalitou do železa vystavili na náměstí jako poděkování. Jako vždy absurdní konotace v tvorbě The Flaming Lips reflektují ve skutečnosti mnohem prostší momenty. Tentokrát jsou na jedné straně smrt Coyneovy matky (především v Mother Universe), na druhé naopak narození prvního potomka excentrického frontmana v jeho 58 letech. I proto nové album pokračuje v prosvětlování soundu kapely, po temných opusech EmbryonicThe Terror započala před dvěma lety výrazně elektronická kolekce Oczy Mlody. Možná i akvizice The Colorado Symphony Orchestra v několika skladbách připomněla velmi silné období kapely na přelomu tisíciletí, které přineslo popově psychedelické klenoty The Soft BulletinYoshimi Battles the Pink Robots.

 

Emocionálně nabité album, které má i svou knižní podobu, není postaveno pouze na poměrně prostých písničkách, ale septeto jej prokládá i výrazně kontrastními kusy bez slok a refrénů za pomoci analogově elektronického kouzlení. Nejsilnější tracky si nechala kapela na závěr. Především závěrečná How Can A Head je euforická balada, která je jednou z nejsilnějších písní autorské dvojice Coyne/Drozd za nejméně poslední dekádu.

 

Bella Union/PIAS, 2019, 41:10

 

 

 

Přidat komentář