THE MYSTERY OF THE BULGARIAN VOICES featuring LISA GERRARD: BooCheeMish

V roce 1986 vybuchla na hudební scéně zcela nečekaná bomba. Ta měla podobu nahrávky, která vznikla nejméně o dekádu dříve, navíc na půdě komunistického Bulharska, v režii režimního státního rozhlasového a televizního ženského sboru. Ano, mluvíme o Le Mystère der Voix Bulgares, česky „mystických bulharských hlasech“, které se spolu s africkými impulzy Paula Simona na albu Graceland výrazným způsobem přičinily o brzký oficiální vpád world music na hudební mapu.

Historie legendární nahrávky je navíc mnohem spletitější. Původně vyšla už v roce 1975 na malém labelu Disques Cellier francouzského metalurga Marcela Celliera. Navíc se jednalo o nahrávky výrazně starší. Ostatně, najděte si na webu magazínu UNI rozhovor Petra Dorůžky s Joem Boydem, který o nahrávce hovoří v druhém dílu seriálu Hudba divokého východu. Do světového povědomí tedy album dostal až label 4AD, jedenáct let po prvním vydání výběru a zbytek už je dobře zmapovaná historie.

Ona spojitost s vydavatelstvím 4AD je pro recenzovanou desku klíčová. Právě zde totiž tehdy neznámí Australané Dead Can Dance rozbili svůj tábor, a tak měli k bulharským nahrávkám blíže než kdo jiný. Lisa Gerrard, zpěvačka dua, tuto teorii potvrzuje. Když si uvědomíme, jak výrazné prvky jejího vokálu spojují Australanku s řeckými kořeny s „mystickými bulharskými hlasy“, pak letošní spojení není zas tak velkým překvapením.

Pro milovníka tvorby vokalistky zní album jako potřebná vzpruha. Lisa se po úspěchu soundtracku k filmu Gladiátor dostala v posledních letech do spirály „exotického koření“ pro řadu filmových děl. Formule ambientního, temného podkladu a éterického hlasu plujícího prostorem se rychle stala klišé, které si jiskrný hlas Gerrard rozhodně nezasloužil.

V bulharském sboru se totiž Lise dostalo inspirativního, sebevědomého partnera. Podle singlu Pora Sotunda, který vyšel už na konci loňského roku, se zdálo, že prim v nahrávce bude hrát bulharský kánon. Aby ne, když většinu repertoáru napsal Petar Dundakov, který je též aranžérem kompletního materiálu desky. Rozverné skladby, často poháněné perkusemi, jsou plně v područí sboru vedeného profesorkou Dorou Hristovou. Další výrazné rozhodnutí padlo na zásadní schůzce všech aktérů už před samotným natáčením – žádná elektronika. A tak na desce zní flétny, smyčce, mandolíny, kytary, už zmíněné perkuse, všemu ale vévodí sborové ženské hlasy, které se jako opona v průběhu desky čím dál více rozestupují, aby uvolnily prostor pro sólový vokál Lisy Gerrard.

Právě okamžiky, kdy se Lisin hlas proplétá se sbory, patří k nejzajímavějším na celém albu. Temperament versus sebevědomí klid. Tak působí souběh historie se soudobým komorním experimentem. Album BooCheeMish není poctou slavné osobnosti jednomu ze svých inspiračních proudů, ale kooperace dvou rozdílných zkušeností na tvorbě nové kvality. Ne všechny momenty třičtvrtěhodinové kolekce splňují tyto náročné parametry, nikdy se aktéři nesníží ke kopírování vlastní tvorby z minulosti. A to je na nečekané spolupráci asi to nejcennější.

 

Prophecy Prod., 2018, 45:48

 

 

Přidat komentář