THE NAIVE EXTEMPORE BAND: Azbestovej guláš

Od záslužných kazetových edic archivních nahrávek na labelu Black Point uplynulo drahně let a především, možnosti digitalizace a masteringové technologie hodně poskočily ve vývoji. Tudíž je víc než vítané, že se Galén začal věnovat dílkům J. J. Neduhy a Extempore důkladně a systematicky. Už v roce 2011 vyšel knižně Neduhův Antizpěvník, v roce 2016 na CD zvukově vycizelovaný Pohřeb funebráka (či chcete-li Plestnivý embryo) a nyní logicky došlo na následující, v pořadí druhý koncertní program Extempore Azbestovej guláš. Konkrétně na jeho záznam z klubu Na Rokosce ze 13. listopadu 1975.

Působí až neuvěřitelně, jak tehdy kapela hráčsky pokročila. Navzdory nemožnosti častěji koncertovat, a také zcela bez motivace v oněch dobách nemyslitelného „oficiálního uznání“. Dodnes zní invenčně a zajímavě chvílemi „frippovské“, ale především osobité improvizace kytaristy Jiřího Hradce. Věčná škoda, že šlo o jeho poslední program s Extempore. V jiné zemi by se podobné hudbě možná věnoval i nadále a nepodřídil by se tehdejší schizofrenii všech, kteří se chtěli muzikou uživit a pak jim obvykle nezbývalo mnoho jiného než vstoupit do služeb normalizační populární hudby. Ale nechejme spekulací. Výborně hrála také rytmika Jerry Tomášek, Vlastimil Marek a Petr Křečan, slyšitelně ovlivněná prog- i jazzrockem. A světe div se, vše skvěle rezonovalo se samotným protipólem – s bohémsky rozevlátým, muzikantsky anarchistickým, vtipně parodickým přístupem Neduhovým. Byť si Jaroslav Jeroným zároveň tropil z téhož ovlivnění žerty (Há má višňu).

Jinak platí vše, co je uvedeno i v odstavcích o vydání koncertních snímků kapel Švehlík a Amalgam v tomto vydání UNI. Chvála ošetřeného zvuku, kdy ze záznamu kapely bez PA a nazvučených bicích (tedy prakticky jen s pódiovou aparaturou), pořízeného jen na dva mikrofony v sále, povstal snímek překvapivě dobře „čitelný“. Chvála kvalitní dokumentace. A těžká marná lítost, že Extempore nemohli v 70. letech kvalitně studiově nahrát minimálně tak pět řadových LP. Nemá ovšem smysl plakat nad minulostí. Sláva, že pořád fungují podmínky, za kterých je zájem i možnost oprašovat a cizelovat dávné samizdaty.

 

Galén, 2017, 64:10

 

Přidat komentář