The Necks: Unfold

 

Kouzlo volné improvizace tkví pro většinu posluchačů, muzikant může mít samozřejmě spoustu jiných počitků, asi především v náladotvornosti. To zní jako pustá samozřejmost, ale právě upoutávku na patnácté řadové studiové album letos třicetiletých australských The Necks neumím začít výstižněji. Vždyť vytváření nálad je tu vším. The Necks vlastně dávno neexperimentují, což je tentokrát míněno v kladném smyslu. Oni prostě intuitivně vědí a tudíž souznějí. Nepotřebují navazovat na free jazzovou revoluci a provozovat hledačství tónů, promyšleně pracovat s minimalistickým rozvojem tématu či záměrným ambientním rozostřováním zvukových kontur.
Na Unfold navíc The Necks dávají posluchačům na výběr, jakou atmosféru s nimi chtějí sdílet. Album tentokrát nezachytilo jediný dlouhý tok improvizace, jak mají The Necks většinou ve zvyku (byť umějí i kratší snímky, viz alba Next nebo Chemist). Trio záměrně rozetlo nahrávku do formátu vinylového dvojalba. Tedy do čtyř patnácti až dvacetiminutových ploch, každé s trochu jinou náladou. Od poloh konejšivých po lehce znervózňující – nebo naopak, od neklidu po vyrovnanost, zvolíte-li jiné pořadí nahrávek. Není totiž stanoveno, jak po sobě mají strany 2LP následovat. Nebo pomyslného 2LP v případě digitálního formátu. To nechali hudebníci zcela na rozpoložení naslouchajícího. „Úmyslná absence číslování vkládá účast na nahrávce do rukou publika a umožňuje mu volit vlastní cestu zvukovou krajinou,“ píší v tiskové zprávě.
Kdybychom se snažili přijít albu na kloub, mohli bychom mluvit o hypnotických koloraturách varhan, gradacích piana, „přelévání“ rytmů. Spekulovat o dedikaci desky Sandrovi Wiedmerovi, zesnulému dramaturgovi, „který jako první dostal The Necks do Evropy“. Tedy smutek? Ne, takový celkový dojem hudba nevyvolává, byť Overhear působí melancholicky. Nebo hledat nápovědu v názvu Unfold: Rozvinuto, odhaleno, rozloženo, nebo totéž ve slovesném tvaru – rozvinout… Také až příliš všeříkající. Ale ono přece není třeba ničemu přicházet na kloub. Stačí zaposlouchat se, či spíše vnořit se, a nechat pracovat fantazii. Muzikantská intuice The Necks k tomu slouží jako účinný katalyzátor.
Jistě, na živo se může stát cokoliv, vůbec to nemusí a také asi nebude souviset s atmosférou aktuálního alba. Ale jestli něco funguje jako pozvánka na koncert 10. května v pražském Paláci Akropolis, kam se The Necks vracejí už pravidelně, a potvrzuje fakt, že trio neztratilo hravost, nápaditost, „napojenost“ na sebe navzájem i na okolnosti, tak je to nová nahrávka.

 

Ideologic Organ, 2017, 74:36

Přidat komentář