The Plastic People Of The Universe & Filharmonie Brno: Co znamená vésti koně

Bylo by nošením popela do Kerhartic znovu připomínat význam a znovu vypichovat nadčasovost jednoho z vrcholných děl PPU, platnost veršů Vratislava Brabence. Dávno také netřeba obhajovat, jak dobře funguje hudba Milana Hlavsy v orchestrálním aranžmá, jak se svojí poučeností soudobou hudbou hodí ke „crossoverovému“ uchopení. Přesvědčivě to ukázala už spolupráce s Agon Orchestra na nastudování hudebních pásem Jak bude po smrti resp. Aj obešel já polí pět (premiéra 2002) a Pašijové hry velikonoční (2004). Ale rozhodně se hodí přidat další „ódu na Nejtka“. Tedy skladatele a klávesistu, zde příležitostně i zpěváka a hráče na theremin Michala Nejtka, který má na orchestrální úpravy hudby Plastiků patent (míněno bez ironie). Protože právě zvukově kvalitní nahrávka koncertu v brněnském Sono Centru ze 17. listopadu 2015, s přesvědčivou Filharmonií Brno dirigovanou Pavlem Šnajdrem, ukazuje, jak působivě a přitom funkčně dokázal Nejtek rozšířit aranžmá. Přidal hodně svého, slyšme nejen finále majstrštyku Osip (Modlitba za Osipa Mandelštama), a přesto zůstal ve službách původní hudby. Dokázal elegantně a nenásilně převést do orchestrální mohutnosti i zatraceně účelné disonance v závěru titulní písně, které, řečeno záměrně pateticky, zhudebňují tíseň a drastický nesoulad totalitní doby vzniku díla. Navíc tu nejde pouze o provedení historického kusu. Naprostá srozumitelnost současné verze hudebního pásma potvrzuje, že tísně jsme se zdaleka nezbavili, byť se nesvoboda tehdejší bohudík nedá srovnávat se smutnými komediemi dneška.
Členové PPU ve filharmonickém prostředí působí zcela patřičně, koncert je ostatně „o nich“. Nejen Brabencovo saxofonové sólo v Osipovi zní procítěně jako obvykle. Více než nápadně právě na této nahrávce vynikne, jak v novodobé historii kapely vyvažovala vypjatý pánský projev (tehdy už bývalá) decentní baskytaristka a zpěvačka Eva Turnová: Kdo jí kdy vyčítal muzikantské nedostatky, třeba si všimne, že méně bývá někdy více. Ze hry kapely přitom nejsou cítit tehdejší spory, vygradované právě „symfonickými“ koncerty, v důsledku kterých na zaznamenaném vystoupení hrála jen polovina rozštěpené sestavy. Na přitažlivosti hudbě přidává také hostování violoncellisty Josefa Klíče, který doslova fyzicky spojuje světy klasické virtuozity a undergroundu.
Chvályhodným vydavatelským počinem je spojení audio záznamu na CD a koncertního filmu na DVD. Nejen, že si může posluchač vybrat, zda se chce soustředit jenom na hudbu nebo přidat i vizuální dojem. DVD umožnilo zařadit do kompletu coby bonus dokumentární film Břetislava Rychlíka Co znamenalo vésti koně o peripetiích premiéry hudebního pásma na utajovaném, Státní bezpečností patřičně „potrestaném“, dnes v pravém významu slova legendárním vystoupení v Kerharticích roku 1981. Kdo ty doby nepamatuje, může se děsit tehdejší realitou komunistického absurdistánu, pro mladší generace asi těžko pochopitelnou. A kdo pamatuje, zřejmě mu znovu přejede po zádech mráz. Dokument rozšiřuje koncertní album o historický rozměr, stejně jako zasvěcené stati v bookletu. Ale opakuji, nejde tu pouze o nové nastudování čehosi dobového. Ta výpověď je živá.

Indies Happy Trails, 2017, 72:55 + DVD 103 min.

Přidat komentář