Agentura Rachot Production pořádá kromě festivalu Respect a jemu přidružených koncertů či série Other Music už více než čtyři roky také speciální koncerty pro děti od tří let, které se odehrávají v deset hodin dopoledne před hlavním vystoupením dané kapely či sólisty. Za dobu konání se ho ujala řada afrických, romských či sibiřských souborů a z našich luhů a hájů třeba Petr Nikl.
Vzhledem k tomu, že můj syn František dosáhl koncem září kýženého věku, bylo načase takovou akci otestovat společně s ním. Jako ideální příležitost navštívit „velké lala“ se jevil program americké formace The Pyramids, který mapuje historii jazzu od odvlečení otroků z Afriky až po současné výboje žánru. To vše v průběhu cca pětačtyřiceti minut, což se zdá jako nadlidský úkol, ale kapela se s ním vypořádala vcelku obstojně. To znamená, že zcela pochopitelně nemohla podat přesný historický exkurs ani představit veškeré zákruty jazzové hudby, ale jako iniciační obřad to dozajista mělo velký význam a každý z cca 230 dětských účastníků si z něj měl možnost odnést určitou zkušenost nebo čistě impresi dle svého věku i (či) nátury. Právě kvůli snaze o faktografii mělo vystoupení občas až příliš narativní rozměr, což především u mladší (nejen zcela nejmladší) části vyvolávalo ztrátu pozornosti, a pro ty starší bylo vše vlastně bráno poněkud hopem, aby si mohli udělat přesnější obrázek. Retardujícím momentem mohl být i následný překlad do češtiny, ale vzhledem k tomu, že se role nejen tlumočníka, nýbrž i spoluaktivního hudebníka ujal Martin Alacam (jinak asi nejznámější coby člen kapely Metamorphosis), mělo všechno samovolný spád, a dokonce určitou nadhodnotu. Suma sumárum mix klasického „výchovného koncertu“ a zcela spontánních momentů. Byla vštěpena jména jako John Coltrane či Charlie Parker a v neposlední řadě Ella Fitzgerald (kterou skvostně interpretovala druhdy i houslistka Sandra Poindexter). Hlavní showman, saxofonista, zpěvák i stepař a tanečník Idris Ackamoor sice nesl břímě vypravěče, ale zároveň vnášel do všeho patřičnou nonšalanci. Místo nějakého downtownového úletu patřil závěr latino jazzu, ale to vše bylo ok.
Vrcholem nebyl jinak báječný společný rej na parketu, jehož se vedle frontmana zúčastnil i Martin Alacam s elektrickou kytarou a jakýmsi kombíčkem u pasu, ale především spontánní vystoupení zprvu jedné dětské zpěvačky a posléze i dvou jejích spolužáků, které bylo natolik vybroušené, že se i kapela zprvu chytala jen pozvolna.
Příliš dlouhé promluvy daly synkovi, který tu očividně nebyl úplně nejmladší, možnost prozkoumat reliéfy na stěnách, reflektory a vůbec všechno možné včetně výhledu z balkónu. Zážitkem pro něj pak byl i tanec mezi většími dětmi. Následující akce tohoto typu jsou tedy vřele doporučeny pro jednotlivce i školky či základní školy.
Palác Akropolis, Praha, 22. 11. 2018