The Residents: The Ghost Of Hope

„To není žádná fikce, ale historicky naprosto přesná výpověď o nebezpečích cestování vlakem“, vysvětluje oční bulva (ale proboha, čím vysvětluje?) a daří se jí vypadat ironicky. Pěkné téma si ti anonymové vybrali. A Charles Bobuck – možná Hardy Fox anebo také někdo úplně jiný – si ho dokonce zvolil na rozloučenou, před definitivním odchodem do důchodu. Sedm kompozic, sedm ponuře proslulých železničních neštěstí přelomu 19. a 20. století. Skladbou Crash At Crush, soundtrackem ke katastrofě, hraným šíleným flašinetářem, vtíravě prolínají zvuky supící páry a výbuchů, stejně jako řadou dalších kompozic. Nebo nám alespoň digitální rytmika úlisně podsouvá klapot vláčku na kolejích. Do toho si The Residents prozpěvují slogany jako „život je osamělý vlak“ (Horrors Of The Night). Tedy pokud rovnou nedají nějaký hororový veršík o škvířícím se mase. A když rozjeté mašiny, tak dojde dokonce i na trochu hard rocku (Death Harvest). Bez obav, rozhodně ne „tradičního“, ale velmi… rezidentského. Na mašině se veze Frigo společně se smrtkou a oba svorně přikládají. A možná vám na mysli vytane i Casey Jones, nejlépe v kongeniálním Werichově překladu coby strojvůdce Příhoda, řítící se k hořkému konci („můžete si jistě všichni představit/že se vlak jenom tak nedá zastavit“). A co Train vs. Elephant? Kdo má tvrdší „čelo“? The Residents servírují sekanou. Mimochodem, i tenhle příběh o kuriózní srážce vlaku se slonem je založen na skutečné události. Udála se v Malajsii léta páně 1894…
Hodně potrhlé a hodně sugestivní album, ostatně jako obvykle u The Residents. Sakra, teď se budu bát jezdit vlakem.

Cryptic Corporation/Cherry Red Records, 2017, 47:30

 

Přidat komentář