THE UNDERGROUND YOUTH: The Falling

Fuzz Club, 2021, 34:08

Manchesterská kapela The Underground Youth funguje na scéně už více než dekádu a po celou dobu své existence nás pravidelně zásobovala novou muzikou. Podobně pravidelně koncertovala nejen po celé Evropě. Jejich dosavadní pražské koncerty přilákaly možná až nečekaně velké množství posluchačů. Zpočátku dělala radost především milovníkům postpunku, v poslední době se ale kroky Craiga Dyera a jeho spoluhráčů začínají ubírat novým směrem. Mnoho publicistů přirovnává kroky Angličanů k misi Nicka Cavea a jeho rozvětvené australské kohorty, a ne náhodou. Také Dyer se rozhodl se svými spoluhráči, že nechá na sebe dlouhodobě působit ducha Berlína, a ten začal posléze rukopis muzikantů mordovat do nové podoby.

U The Underground Youth je posun nejvíce markantní právě na letošní novince The Falling, která výrazně opouští notoricky postpunkové koleje a místo Suicide začíná ve výrazně rozmáchlejším duchu následovat právě australskou rockovou legendu. „Na albu je vidět, jak se vracím k mému spisovatelskému přístupu z našich nejranějších nahrávek, když jsem doma psal ukázky jako čisté akustické stopy,“ vysvětluje Craig. „Osobně album beru jako milostný dopis poslaný do minulosti,“ dodává zpěvák, který nemá náhle problém sáhnout po akustické kytaře, zarputilé hybné rytmy zvolňuje do baladické podoby a v duchu domácích Kill The Dandies křísí částečně retro ducha temného folk-noir rukopisu, který vedle The Bad Seeds připomene i Tindersticks, nebo dokonce dalšího velkého vzoru – Leonarda Cohena.

Do aranžmá s novým duchem pronikl i klavír, akordeon a smyčce. I tyto novinky představují znovu zopakovanou elegantní a v případě britského tria uvěřitelnou, i když covidovou situací možná částečně urychlenou formuli stárnoucích rockerů zúročujících dosavadní garážovou kariéru v možná delikátnější, tišší, ale myšlenkově stále výrazně makabrózní poloze.

 

Přidat komentář