The Unthanks: Diversions Vol. 4 – The Songs And Poems Of Molly Drake

Do série „Diverzí“, tedy v angličtině spíše „Objížděk“, „Odboček“ či „Rozptýlení“, zařazují The Unthanks alba věnovaná mnohdy nečekaným cover-verzím (Antony & The Johnsons), uceleným tématům (písně z loděnic) či spolupracím (Brighouse And Rastrick Brass Band). Na Diversions Vol. 4 odbočily, či spíš odbočili, vždyť kapela není pouze záležitostí sester Unthanksových, k utajenému dílu anglické básnířky a hudebnice Molly Drake (1915–1993), matky vpravdě kultovního Nicka Drakea (1948–1974). K písničkářově popularitě se ovšem The Unthanks neutíkají. Album spíš jen potvrzuje, jak silný vliv měla máma na syna, na což upozorňovala už v roce 2013 řada recenzentů alba jediných dochovaných (domácích amatérských) nahrávek Molly Drake z 50. let. Však také kapela zdůrazňuje „poděkování ne jednomu, ale hned dvěma Drakeům, z nichž ovšem žádný není Nick!“ Jde tu o sondu do starší historie a dávnějších osudů, přesně v duchu „folkloristických“ pátrání klanu Unthanksů. Oním druhým z rodu Drakeů, zmíněným v poděkování, je dnes třiasedmdesátiletá starší Nickova sestra Gabrielle, někdejší herečka. Na album přispěla interpretací matčiny poesie, ať již jde o recitativy v písních nebo krátké samostatné vstupy.

The Unthanks a Molly Drake

Amatérská klavíristka a zpěvačka Molly Drake nikdy nepsala hudbu, formou někde mezi dobovým populárem, folklórními ohlasy a klasicizujícími písněmi, se záměrem prezentovat ji veřejně. Jednalo se o čistě soukromé vyjádření, jistý druh autoterapie. Popřípadě zábavu pro členy rodiny a úzký okruh přátel, byť sporadicky se nechala přesvědčit a uskutečnila i koncerty a vystoupení rozhlasová (během války chvíli pracovala v All India Radio, tedy ve vysílání tehdejší britské Indie, a hrála se sestrou Nancy v duu Lloyd Sisters). Důvody tvorby vytanou z rodinné historie: Molly Drake (dívčím jménem Lloyd) trávila podstatnou část života v Barmě, kde její otec sloužil jako vojenský důstojník. Provdala se taktéž za vojáka a v roce 1942, kdy byl manžel nasazen do bojů s Japonci (konflikt v Barmě, lze-li vůbec porovnávat úroveň brutality, patřil údajně k těm lidsky nejhrůznějším), našla azyl v indickém Dillí. Právě tehdy, těžko snášejíc rozdělení rodiny a zahlcená pochopitelnými obavami, se hlouběji ponořila do psaní. Po válce vymýšlela i popěvky pro děti, odtud raný vliv na Nicka Drakea. V básních a písních později reflektovala i synovy deprese, které s ním těžce prožívala. Z Nickovy smrti se nevzpamatovala nikdy.
Melancholie balady I Remember, ono vědomí, že „lépe už bylo“, by zněla málem drtivě, nenabízet onu útěšnost vzpomínek, které pomáhají překonat momentální osobní temnoty. Jestliže Little Weaver Bird („Ty maličký snovači, co smutně sedíš na stromě / poslechni mou dobrou radu / na svou bídu zapomeň, slzičky jsou na nic / a raději hnízdečko snovej“) měla být pro děti, je poněkud teskná a hodně zneklidňující. Bráno z uměleckého hlediska, zneklidňující v tom nejlepším smyslu. Z písní navíc v celkovém vyznění nečiší koncentrovaná beznaděj, spíše jde o očistnou lázeň. Když se autorka tázala What Can A Song Do To You?, dobře věděla, že píseň dokáže udělat pro člověka hodně.
The Unthanks uchopili materiál velmi citlivě a civilněji, než u nich bývá zvykem, hlubokou emotivnost tu podávají bez zbytečného přehrávání. Rachel a Becky jsou mistryně ve vžívání se do příběhu. Pokud přece narazíme na patos, patří k době a k tématu. Nepřehrává ani Gabrielle Drake, její vstupy působí sugestivně i bez vypjatosti. Aranžér McNally zachoval průzračnost a nepřekombinovanost klavírního doprovodu, pouze ho dotáhl do formální preciznosti. Vstupy houslí či violy pouze zpestřují decentní zvuk. Co pro špatnou kvalitu nahrávky nevylezlo z originálních „obývákových“ snímků Molly Drake, dostalo nyní zřetelnou profesionální podobu, aniž by se vytratila rozechvělost předlohy.
„Šlo o dosud zdaleka nejobtížnější přípravu alba, ale cítíme, že jde možná také o nejlepší desku, jakou jsme dosud vydali. Ne kvůli naší práci, ale protože jsme mohli pracovat s tak pravdivými skladbami,“ uvádí pianista Adrian McNally v tiskové zprávě. The Unthanks jsou hrdí právem. Vydolovali ze zapomnění celý hudební vesmír jedné rodiny, křehký a osobní dokument doby, jejíž tísně, obavy i naděje lze dnes velmi snadno pochopit. Nic míň.

Rabble Rouser, 2017, 50:20

Přidat komentář