The Wood Brothers: Live At the Barn

Hudbou žijí Oliver a Chris Woodovi díky osvíceným rodičům od dětství, trvalo však dvě dekády, než se oba muzikanti sešli na jednom pódiu. Starší Oliver střídal nástroje, místa i kapely, kytaru a disciplínu získal až během působení v projektu bluesrockového harcovníka Tinsleyho Ellise. Chris se s odloženou basou po Oliverovi vydal na studia bostonské konzervatoře a následně do New Yorku, kde došlo k zásadnímu setkání s Johnem Medeskim a Billym Martinem. Zatímco slavil úspěchy s Medeski, Martin & Wood, Oliver založil vlastní kapelu King Johnson. A právě tu se z nouze rozhodli jazzmani využít jako předskokana.
Možná se ozvala společná krev, oba svorně vzpomínají na naprostou souhru během následného jamování. Jen krůček vedl k nahrávce dema s vlivy gospelu, blues i country, tedy žánrového základu americany, ke které jsou The Wood Brothers nejčastěji připisováni. Od roku 2005 vydali deset nahrávek, oba bratři se přestěhovali do Nashvillu, aby k sobě měli blíže, a do skupiny přizvali také multiinstrumentalistu Jana Rixe, obhospodařujícího perkuse, melodiku a shuitar – Rixův perkusivní výtvor ze staré kytary, opatřený nejrůznějšími chřestidly.
Album Live At the Barn, tedy Živě ze Stodoly, je poctou multiinstrumentalistovi Levonu Helmovi. Člen legendárního uskupení The Band pořádal ve svém studiu Barn oblíbená hudební setkání Midnight Ramble Sessions, kde byli Wood Bros častými hosty. Helm pro ně byl hudebním vzorem, přítelem a rádcem, dokonce natolik, že jeho jméno nosí Oliverův syn.
Pět let po Helmově smrti se trio do Stodoly vrátilo, aby během srpnové soboty natočilo devítku písní, povětšinou těch nejhranějších kousků z jejich koncertních setlistů. Žádná uplakaná nostalgie se nekoná, Wood Brothers pojímají svůj hold jako svižnou a radostnou vzpomínku.
Od první do poslední chvíle vévodí albu Oliverův hlas, často posílený bezchybně sehranými vokály jeho spoluhráčů. Trio nepředvádí postupnou gradaci, už s otvírákem Mary Anna si naplno podmaní prostor, pohrává si s rytmem a melodií, nechává se strhnout k improvizaci. To se výrazně projeví v I Got Loaded, v ještě hravějším a uvolněnějším zpracování, než je obvyklé. Ta návštěvníky koncertu rychle vtahuje do hry a využívá je jako sboru, ne nepodobnému gospelovým chorálům. Starší kousek Tried and Tempted se vymyká značně soul-groovovějším pojetím s ostře bluesovou kytarou, melancholie přichází s kvílivou Trouble in Mind. Netrvá dlouho, Who the Devil rázně vpadne s rockovějším nádechem. Intimní, Helmovi věnované Postcards from Hell, se přeleje přes burácivý potlesk k Honey Jar. Na Levona se vzpomíná znovu během energické Ophelia z repertoáru The Band. Je jisté, že v tuto chvíli je celé studio na nohou a trsá spolu s muzikanty.
Live At the Barn rozhodně nepatří k tuctovým živákům. Posluchač zajásá nejen nad energickým provedením bez dlouhých průpovídek kapely, ale i nad skvělým zvukem, jenž dokáže přenést vřelou atmosféru onoho letního večera i do mnoha tisíc kilometrů vzdálenějšího a sychravějšího podnebí.

Honey Jar Records/Thirty Tigers, 2017, 43:40

Přidat komentář