The Young Gods: Data Mirage Tangram

The Young Gods po devíti letech vydali nové album. Zpěvák Franz Treichler dokázal přesvědčit Cesareho Pizziho, který v osmdesátých letech s kapelou natočil první dvě alba, aby se podílel na novém materiálu, který má blíž k deskám Only HeavenSuper Nature, byť nechybějí agresivní zvuk kytary a temné bubny, upomínající rané dravé písněnejzřetelnější je to v refrénu Tear Up The Red Sky a v druhé polovině All My Skin Standing. Většinou však rockový drive nevystupuje na povrch a energie zůstává vespod, což však nebrání udržení napětí, jak ukazuje tlumené závěrečné Everythem. Album taky není písňové, nabízí se sedm pomalejších skladeb přesahujících šest minut, které se postupně vyvíjejí a mají nejblíže k filmové nebo scénické hudbě či acid jazzu ovlivněnému odkazem Davisova elektrického období. Místy má novinka až ambientní ráz, připomínající Amazonia Ambient ProjectMusic For The Artificial Clouds, byť není tak průzračná a je zvukově plnější. Místy se přibližuje psychedelii nebo trip hopu.

 

 

Ladění alba je patrné už z úvodního zvukomalebného Entre en matiére stojícího na táhlých klávesách podložených tlumenými bicími, kde se na sebe vrství další a další plochy kláves a pak i kytara, ale teskná nálada jazzem ovlivněné skladby s echovaným závěrem v duchu dubu se nezmění. V podobném duchu se zpočátku nese i následující Tear Up The Red Sky s až tanečním nádechem a výraznějším rytmem postaveným na elektronice. V kontrastním refrénu s hodně zkresleným řezavým zvukem pak vystoupí do popředí kořeny tria.

 

Nezvykle výraznou roli hraje v nových skladbách kytara, která dominuje i hybnějšímu tepavému Figure sans nom, kde se po vybrnkávaném motivu objeví i její táhlé tóny a nakonec i sólo. Kytara často vytváří i základní motiv jako v závěrečném Everythem, kde její repetitivní figura doplňuje temné samply nad rytmem. Africké názvuky se objevují v tepající elektronické You Gave Me A Name, které graduje vrstvením zvuků, jimž kraluje kytara.

 

Nejzajímavější však jsou ty skladby, jež se nejvíce vymykají, především pak Moon Above, který má přerývaný až rozbitý rytmus doplněný samply a ruchy, do nichž zní slova I wanted to know I am coming home, po němž přijde bluesová foukací harmonika upomínající tu Morriconeho z filmu Tenkrát na Západě. I zpěv má bluesový nádech, což však není tak překvapivé, když si vzpomeneme na Gasoline Man z alba T.V. Sky, ovšem občas je stejně jako samply a ruchy echovaný.

 

Velmi působivá je i následující All My Skin Standing stojící na kmenových bubnech, nad nimiž se objevují táhlé zvuky kláves i naléhavý hlas. Skladba, začínající glitchy se opět pomalu vyvíjí a vrcholí sólem zkreslené kytary, které předznamená naléhavý zpěv.

 

The Young Gods už nemění podobu rockové hudby, jako když novátorsky spojili samply s bicími a dali elektronice rockový drive, ale neopakují se a posouvají se dál. Kvalitu si také udržují texty, které jsou tentokrát částečně v rodné francouzštině, chybí jen výrazný hit.

 

 

Two Gentlemen, 2019, 53:26

 

 

Přidat komentář