The Young Gods-Láska na první pohled

Švýcarští The Young Gods měli vystoupit na začátku září na oslavách XXX+ let Rachotu. Koncert měl být výjimečný. Neměli hrát své vlastní písně, ale skladbu In C amerického minimalistického skladatele Terryho Rileyho. Nakonec však cestu do Prahy na poslední chvíli zrušili, se zpěvákem Franzem Treichlerem jsem však ještě před plánovaným koncertem mluvil, protože není obvyklé, že rockeři hrají soudobou hudbu.

Co pro vás znamená hrát In C?
Je to velmi zajímavá skladba, protože v historii psané hudby je to poprvé, kdy dal skladatel takovou volnost hudebníkům. Nevím, jestli znáte notový zápis In C, ale tvoří jej 53 krátkých sekvencí, které hraje každý hudebník v předem daném pořadí. Ale každý ji může hrát hlasitěji nebo tišeji, rychleji a pomaleji. A může sám rozhodnout, kolikrát ji zopakuje, než přejde k další části. Po určitou dobu se hraje část jedna a podle toho, jak vše zní dohromady, se rozhodnete, kdy přejít k části dvě, tři, čtyři. Nikdo vás neřídí, musíte poslouchat ostatní a na základě toho přejít k další části. Je tam velká svoboda, a to je to, co se mi na skladbě líbí – je napůl improvizovaná. V historii psané hudby je to zcela revoluční. Líbí se mi tento koncept, považuju ho za milník v soudobé hudbě, protože zkouší míchat dohromady klasickou a experimentální hudbu.

Je to po albu The Young Gods Play Weill podruhé v historii The Young Gods, kdy hrajete skladby někoho jiného. Proč jste se rozhodl nedělat vlastní hudbu?
V tvorbě The Young Gods se objevuje hodně hudby od jiných autorů z celé její historie. Nasamploval jsem spoustu klasických skladatelů, abych vytvořil zvuk The Young Gods – od Beethovena přes Stravinského po Šostakoviče. Ale tentokrát to nevyšlo od nás, s tím nápadem přišel vedoucí 85členného dechového orchestru. To bylo v roce 2019. In C jsem znal, ale nikdy jsem je nehrál. Začal jsem poslouchat hodně rozdílných verzí té skladby, přečetl jsem si její notový záznam a taky dvě stránky doporučení od Terryho Rileyho, jak In C hrát, což je z konceptuálního hlediska velmi zajímavé. A po studiu skladby a její interpretaci s dechovým orchestrem mě napadlo zkusit zajít ještě dál, neskončit u jedné podoby, a dát této zkušenosti druhý a třetí život. Mohli bychom ji hrát s tolika různými lidmi, což je velmi zajímavé, třeba se souborem perkusistů. Je to prostě láska na první pohled.

Švýcarští The Young Gods m . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář