thedeepstate feat. Michelle Jones: Broken Pieces

digital only, 2022, 42:39

in-out projekt thedeepstate zrodil v minulém roce první tři alba, nebyla to trojčata, už vůbec ne jednovaječná, všechna se dvěma otci v jednostejné matce. 24. dubna debut Mysinformation Highway Part 1, 9. července Mysinformation Highway Part 2 a 3. září „první zombie progresivní koncepční album na světě“ The Dead Are Rising. Váhám, převažuji, poslouchám a těkám, které asi bude mít pro život silnější pozici. Subjektivně prostřední Pt. 2. Kámoši, co spolu frčí od půle 90. let na jedné vlně – Ralph Cardall (kytary, basa, klávesy) a James Sedge (bicí, perkuse a všemožná rytmika) – v pasti širokovětveného, přes padesát let stále čerstvého stromu progresivního rocku, na který se žel nabalilo i plno škůdců, z nichž každý zahradník má oprávněnou hrůzu, bo jedním rázem hustě napadli celý kdysi nádherně košatý strom.

Novinka je úplně jiná. Prefer na dominantních basových figurách, rytmice, skvostném zpěvu a v příkladu Shine DownTalking Loud i na silných riffech a nervních beglajtech. Výtečným tahem bylo zapojení zpěvačky se soulovým cítěním Michelle Jones. Jak byly předchozí tři desky koncepční a nástrojově propracované více do vážna, Broken Pieces je čistě písňovým, nadupaným rockovým tanečním albem. Energicky intenzivní titulka rychle rozkmitá všechny svaly v těle. Varhanní intro ke Communicator je volavkou. Přeroste v hybnou, orchestrálně až filmovým dávkování nástrojů huštěnou a hlavně geniální variantností zpěvu, nejzajímavější píseň alba. I Don’t Believe je jedinou volnější věcí, houpavou, ale mistrovsky ve finále excitačně vyšťavenou. Připomnělo mi to kooperaci Daniela Lanoise s Trixie Whitley na albu Black Dub (2010), konkrétně píseň I Believe in You. Na rozdíl od Lanoisovy tahle deska hraničí s dokonalostí CELÁ. Závěrečná Freak Flag je nejtvrdší, s výtečným riffem, hustou valivostí basy i bicích, perfektně frázovaným zpěvem a pageovsky kvílivými sóly. Co by za ni dali třeba Red Hot Chili Peppers! Šlape to náramně.

Přidat komentář