Skandinávský jazz je citově velmi vypjatý, lidé po generace usazení v chladnějších končinách měli vždy více času přemýšlet o sobě, o přírodě, která je v tichosti pevniny či mrazivé hrozivosti ledových moří obklopuje, na rozdíl od živočišného ruchu teplých krajů, kde vše exploduje barvami, rytmem a přehřátou krví. I hudba, při níž by se nohy roztancovaly, je v severním folkloru odlišná. Naopak je zde ve větší míře přítomná soustředěnost, zamyšlenost a stavy drobné radosti. K hudebnímu dnešku vztaženo to pro posluchače znamená určitou zkušenost s moderní hudbou, nebo prostě nepodjatost a intuitivní vnímavost pro nenápadnosti v hudbě. Příkladem může být druhé album kapely Parish norského bubeníka Thomase Stronena (*1972). Ten už má ve svém výčtu spoluzaložení norsko- britského souboru Food, spolupráci s Tomaszem Stańkem, Cikada String Quartetem nebo sólový elektronický projekt. Na nové nahrávce PARISH (ECM, 71:58, 2005) s ním hraje ještě krajan Mats Eilertsen (*1975) na kontrabas a dva sousedé ze Švédska: pianista světového věhlasu Bobo Stenson (*1944), který už ve druhé dekádě svého života hrával v USA s takovými veterány moderny, jakými jsou Dexter Gordon, Sonny Rollins, nebo naopak s nastupujícími hvězdami své generace, například s Gary Burtonem. A ještě zbývá hráč na tenorsaxofon a klarinet Fredrik Ljungkvist (*1969) se zkušenostmi s mezinárodní avantgardou. Nálada hudby je asi taková, jako bychom stáli v nepříznivém počasí uprostřed krajiny a kolem nás padaly osamocené vločky, tu celá závěj přepadající z černé větve, jinde zapraská lámaný stromek – tak lze obrazně také popsat osamoceně padající tóny klavíru, hluboké i vyšší dlouhé tóny Ljungkvistových nástrojů, nepravidelné lomození bicích a potemňování scény basováním Matse Eilertsena. Jen místy nám muzikanti nabídnou pevnější záchytné body, například v romantizujícím klavíru Boba Stensona ve skladbě Quartz nebo trochou folklorní rozvernosti v melodii Travel 1, hrané jen v duu klarinetu s perkusemi. Quartz má navíc krásnou a čitelnou melodii. Hraje-li Ljungkvist na tenorsaxofon, tak v některých místech tónovou úsporností, jakoby jen dýcháním, připomene Charlese Lloyda – ostatně dlouholetého kapelníka čistě skandinávského kvarteta, v němž hrával také zde přítomný Bobo Stenson. Hudba Stronenovy kapely Parish je nádherná, dokážete-li zapomenout na bláznivý svět kolem a soustředit se jen na jejich blahodárné, s rozmyslem tvořené tónové menu.