Timotheé Quost, Aldana Duoraan, Amberg/Schmid

Praha, Punctum, 9. 12. 2021

Tento vskutku rozzářený večer rozproudilo duo švýcarského trumpetisty Silvana Schmida a německého saxofonisty Elia Amberga, kteří mu do vínku přinesli proud spontánní energie svobodné improvizace s lehkým náznakem cool jazzu a mnohými brilantními sonickými ornamenty. Hudba vybízející k relaxaci, rozjímání i soustředěnému poslechu. Lyrické i dloubající.

Intermezzem byla hráčka na chomus (tedy brumle) Aldana Duoraan, která pochází z Jakutska. Ta povýšila tento zdánlivě jednoduchý nástroj do rozmanitých a nečekaných nuancí, a její brumlání tak nakonec dosáhlo velkých zajímavých ploch. Vlastně milé překvapení, co se s tímto nenápadným instrumentem dá dokázat.

Největší bombou bylo ovšem sólové vystoupení francouzského trumpetisty Timothéea Quosta, při němž se divákům opravdu tajil dech. Sám Timothée o svých technikách říká: „Jde hodně o momentální improvizaci a také o technickou přípravu. Dávám do své hry emocionální dimenze. Ale nechci mít žádné stylistické či estetické hranice. Před svým sólovým turné jsem trochu trpěl cvičením daných skladeb. Ale tohle turné pro mě bylo objevováním veškerých zvuků a hazardováním s nimi. Kamkoliv jsem vstoupil, vždy mě to nabušilo. Ten risk byl úžasný a ono to vycházelo. Hrát čisté rytmy, zpívat či dělat čistě technicistní věci.“

Timothée tak začínal drobnými technickými ekvilibristikami, až mě v jeden moment napadl výraz „disco inferno“. Skutečně to byl ponor do pekel zvuků a dekonstrukce nástroje s tím nádherně respondovala. Pak se ovšem zase zvedl do nebeských výšin a tím vším jako by otvíral v posluchačích tajemné záhyby duše. Nejemotivnější zážitek loňského roku.

Přidat komentář