Tinariwen: Elwan

Elwan je po naštvaném, razantním titulu Emmaar (2014) druhým albem, které malijští Tuaregové točili jako emigranti. Netřeba asi připomínat fakt, že domovskou zemi museli pouštní bluesrockeři spěšně opustit kvůli plošnému zákazu populární, světské a zvláště pak prohnilým Západem inspirované hudby a následnému honu na čarodějnice, kdy řada muzikantů, včetně jednoho při útěku „váhavějšího“ člena Tinariwen, skončila v lochu. Stejně jako v případě předchozí desky našla kapela zázemí v pouštích Kalifornie, navíc se točilo ve Francii a kvůli inspiraci a blízkosti milované Sahary také v Maroku. Odstup od pohnutých událostí trochu zjemnil „hrany“ nahrávky. Jak v muzice, s tiššími až baladickými skladbami, tak v obsahu písní. Podle dostupných překladů textů na webu sice nezmizela bojovnost a rozčarování, „moji vlastní lidé opustili cestu svých předků, vše, co zbylo, je naříkající země plná starců a dětí,“ zpívá Ibrahim Ag Alhabib v písni Imidiwan n-akall-in (Přátelé z rodné země), ale přidala se také naděje a optimismus. Totality přece netrvají věčně.
V žádném případě se však nevytratila přesvědčivost a autenticita hudby. Na desku opět přispěli američtí hosté, tentokrát konkrétně Mark Lanegan, indie rockový písničkář Kurt Vile (ex-The War On Drugs), původem chilský multiinstrumentalista Alain Johannes (Queens Of The Stone Age, Them Crooked Vultures, Lanegan…) a kytarista Matt Sweeney (Iggy Pop, Skunk, Chavez). Ovšem jejich vstup je spíše vyjádřením solidarity, nevnášejí do písní vlastní postupy, jen „přidávají hlas“ k písňové petici. Byť ve dvakrát přezpívané anglické sloce písně Nannuflay zní třeba právě Mark Lanegan nezaměnitelně.
Jestli měla „zahraniční“ produkce (opět Pařížan Patrick Votan, zběhlý i v jazzových kruzích) na pouštní blues rock Tinariwen nějaký vliv, tak na opět narůstající pestrost soundu. Přibylo průzračnějších momentů, kontrastních nálad, promyšlenějších aranžmá (střídání temp, střídání nástrojů, důraz na akustickou kytaru, členitější využívání perkusí). Kočovníci Tinariwen prostě hrají dobře v jakékoliv poušti, ve které rozbijí svůj elektrifikovaný kytarový tábor.

Anti-/Epitaph, 2017, 46:10

 

 

Přidat komentář