TINDERSTICKS: Distractions

City Slang, 2021, 46:45

Distractions zní pošmourně nikoliv kvůli pandemii, ale proto, že Tindersticks vždy vnímali hlubší náladu doby. Písně připravili před únorem 2020 a točilo se ve Staplesově domácím francouzském studiu v létě, kdy se zdálo, že vir ustupuje. „Myslím, že ono ‚zastavení‘ poskytlo příležitost pro něco, co se již dělo. Stalo se součástí alba, ale ta deska není reakcí na situaci,“ potvrzuje zpěvák. Ona tísnivost působí u Tindersticks, jako vždy, nikoliv nihilisticky, ale spíš empaticky, účastně.

Potud podobnost s předchozími tituly. Ovšem po aranžérské stránce se kapela úspěšně snažila vyklouznout z jistého stereotypu. Slyš hned úvodní jedenáctiminutovou skladbu Man Alone (Can’t Stop The Fadin‘), jejíž elektronický minimalismus a nervní repetice bychom čekali třeba jako výsledek remixu, zde jde ovšem o primární formu. Sugestivní formou.

Další novum představují hned tři cover-verze. Ne, že by dříve Tindersticks nezařazovali do repertoáru převzaté kusy, nikdy však v takové míře a s takovým dramaturgickým významem v rámci alba. Notoricky známá balada Neila Younga A Man Needs A Maid přitom působí, jako kdyby si ji napsali Staples a Tindersticks sami. Což platí i pro další klasiku z počátku 70. let, co do nálady dokonale přetransformovanou Lady With The Braid od americké písničkářky Dory Previn. I pro funkově bublající proti(studeno)válečnou píseň You’ll Have To Scream Louder (původně 1984) od post-punk/indie popové kapely Television Personalities. Nic nenarušuje soudržnost desky ani osobitost Tindersticks.

Do logiky alba zapadne i Staplesova francouzština v baladě Tue-Moi, reflexi tragédie v klubu Bataclan. Rozvolněné vypravěčství The Bough Bends pak tvoří dokonalé finále: „Všechno je jen sbírka fragmentů / rušných, soupeřících, každý z nich se drží svých vlastních komponent / z celkového hlediska je to pragmatické / a vlastně to funguje dobře / jen některé dobré nápady jsou špatně provedené…“ Přesně.

 

 

Přidat komentář