TOC + The Compulsive Brass: Air Bump

Francouzské jazz-core psychedelické trio TOC neboli klávesista Jérémie Ternoy, bubeník Peter Orins a kytarista Ivann Cruz by mělo být čtenářům UNI dostatečně známo (naposledy z recenze na jejich akustickou verzi z 2/2016). Dvakrát vystoupilo také na festivalu Alternativa, podruhé v roce 2015 právě v projektu s dechovou sekcí The Compulsive Brass vedenou trumpetistou Christianem Pruvostem a u nás doplněnou domácími muzikanty. Na začátku tohoto spolčení byla myšlenka reflektovat dřevní jazz z New Orleansu, zvláště pak tvorbu Jelly Roll Mortona a Kida Oryho.  Nemělo však jít o přetvoření starých děl, ale na jejich bázi vytvořit zcela novou hudbu. Určité „negarantované“ citace tu sice najdeme, ale podstata je skutečně jinde.
Na záznamu z klubu La Malterie z 9. a 10. března 2016 participují hráčka na alt a soprán saxofony Sakina Abdou a hráč na baryton a tenor saxofony Jean-Baptiste Rubin, kteří stáli u zrodu celé téhle povedené taškařice. Patřičnou zemitost tu ještě umocňuje tubista a trombonista Maxime Morel. První a zároveň titulní osmiminutová skladba je vlastně jakousi ochutnávkou, kde se vše teprve začíná vařit v tangerinodreamovské omáčce, do níž jsou přisypávány jednotlivé dechy.  Další již o deset minut delší kus Stomp Out From Jelly začíná už pěkně klopotat v kolážovitém intru a žene se dál do skutečného varu, který se najednou dvě minuty před koncem zmírní a zhroutí sám do sebe. Vlastně to připomíná i jakýsi výtrysk podzemní řeky, která válcuje vše kolem sebe a teprve potom jakoby ztrácí sílu a zastavuje se o poslední překážky.  Třetí kus No Rag For K. začíná ve stylu funébrmarše, ne zcela temného, ale spíše pobaveně vyzývavého. Záhy však začíná prudce stoupat fatální naléhavost, která se zase posléze rozpadavá a odeznívá do ztracena. Závěrečná pecka Kat Kid se začíná odvíjet od jakési kutálky, která se ovšem zase záhy bezbřeze rozvodňuje a rozlívá vůkol a vrcholí v nabušeném psychotransu. Prostě zážitek evokující pozměněné vnímání, které vám evokuje divoké obrazy, které jsou současně vzrušující i uklidňující. A ten esprit minimálně Jelly Roll Mortona a kupříkladu jeho skladby Black Bottom Stomp tam opravdu je.

Circum-Disc, 2016, 51:32

Přidat komentář