Dnešnímu posluchači může připadat nepochopitelné, proč se zrovna balada o Tomu Dooleym řadí k nejvýznamnějším písním americké populární hudby. Těžko si už představíme, jaké pozdvižení vyvolala, když se v roce 1958 poprvé ozvala z rozhlasových přijímačů. 
Taková obyčejná písnička, s těmi nejprostšími verši na světě: „Hlavu svěs, Tome Dooley, a propukni v hořkej pláč, to za to, Tome Dooley, žes byl tak dobrej rváč.“
Jenže v hudebních dějinách tento jednoduchý popěvek splnil podobnou úlohu jako Elvisův Jailhouse Rock nebo Dylanovo Like A Rolling Stone. Jeho interpretům, dokonale sehrané vokálně instrumentální skupině Kingston Trio, se totiž díky němu podařilo obnovit u mladé generace zájem o zdánlivě přežitý styl lidového písničkářství. Stovky vysokoškoláků si začaly hrát na Františky Sušily a jaly se pátrat v Apalačských horách, mississippské Deltě či na texaských pláních po kořenech amerického folkloru, a tudíž i sebe sama.
Folkový revival, k němuž došlo bezprostředně po vydání debutové desky Kingston Tria, měl podobný účinek jako o pár let mladší revival bluesový. Dávno zapomenutí pardi a bardi dostali možnost znovu se blýsknout před početným publikem (které se mezitím značně proměnilo) a inspirovat novou vlnu muzikantů. ,Otcové zakladatelé‘ jako Muddy Waters, John Lee Hooker a Mississippi John Hurt vytvořili spojnici mezi černošským blues a bělošským folkem 
(Muddy dokonce natočil desku Folk Singer). A když se do věci vložil Bob Dylan se svou vizí elektrifikovaného trubadúrství a folkrockové poezie, 60. léta dostala svůj konečný výraz.
Vraťme se však k okamžiku, kdy běžný Američan, ukolébaný doznívajícím swingem a bezzubou country, z rádia prvně uslyšel ty kruté holé věty, doprovázené střídmým doprovodem akustických kytar a podávané tak civilně a nezúčastněně, jako kdyby vraždění mladých dívek bylo něčím naprosto samozřejmým. „Potkal jsem ji v horách, měl jsem ostrej nůž, potkal jsem ji v horách, nepotkám ji už.“
Prakticky stejnou historku vypráví i novější countryový standard Banks Of The Ohio, ale věnujme se originálu. Kdo je Tom Dooley? ptali se mnozí, neboť tomu jménu se zkrátka nedalo uniknout. Ovšem jen pár z nich tušilo, že Kingston Trio mimoděk otevřelo Pandořinu skříňku, v níž se bezmála století ukrýval ošklivý a nikdy nevyřešený případ, jenž kdysi zacloumal Amerikou coby první masově medializovaný sexuální skandál na tomto kontinentu.
TROJÚHELNÍK SMRTI
Tom Dooley se ve skutečnosti jmenoval Tom C. Dula, toto příjmení však lidé v jeho rodných Apalačských horách vyslovovali „Dú-lej“. Na svět přišel 22. června 1844 v zapadlé osadě Reedy Branch poblíž městečka Elkville v okresu Wilkes v Severní Karolíně. Ironií osudu se kraji, kde žil, dosud říká Happy Valley (Šťastné údolí). Otec (Thomas Dula) mu záhy zemřel a matka (Mary, rozená Keatonová) ho musela vychovat sama, což se jí zřejmě příliš nepovedlo. Tom měl už od puberty pověst frajera a proutníka, kterému není nic svaté a na všech tancovačkách je známý jak falešná pětka. Víme, že hrál dobře na skřipky a pletl hlavu všem děvčatům v okolí. V Reedy Branch a sousední osadě German Hill se díky značnému odloučení od civilizace tvořily jakési uzavřené komunity, uvnitř kterých tak říkajíc ,pekl‘ každý s každým. A milý Tom si tuto ,provázanost‘ užíval tak dlouho, až si nevědomky zadělal na osudný milostný trojúhelník, jenž ho nakonec dostal do hrobu.
Když vypukla občanská válka, sedmnáctiletý Dula zalhal příslušným orgánům, že je starší, a 24. dubna 1862 se v Elkville nechal odvést do konfederační armády. Čtyři roky sloužil u 42. regimentu Severní Karolíny – nejprve jako prostý vojín, po dvou letech ale povýšil do vojenské kapely. S koncem válkybyl zajat Seveřany a zadržován v pevnosti Point Lookout v Marylandu. Když se vrátil zpět do rodného hnízda, je dost pravděpodobné, že už šlo o trochu jiného, vyzrálejšího a obezřetnějšího člověka. Nicméně to neměl být konec jeho příběhu. Osud si totiž nepěkně zahrál s celým Šťastným údolím a stvořil tajemství, s nímž si nedokážou poradit ani dnešní badatelé, natož aby ho dokázaly rozluštit tehdejší soudy.
25. května 1866, tedy v době, kdy Tomovi táhlo na dvaadvacet, zmizela v Šťastném údolí dívka jménem Laura Fosterová. Pátrali po ní, ale marně. Vědělo se jen tolik, že měla poměr s Tomem Dulou. Našli se svědci, z jejichž výpovědi vyplynulo, že byl Tom zřejmě posledním člověkem, který ji viděl živou. Zároveň se zjistilo, že Dula také není
nikde k nalezení. Při následném šetření vyšlo najevo, že se Tom stýkal ještě se dvěma dalšími ženami z okolí – Pauline Fosterovou a Ann Meltonovou. Pauline (někdy uváděna jako Perline – tak se jí mohlo říkat v horalském nářečí) byla Lauřinou sestřenicí. Ann byla Tomova známost z předválečného období, nyní vdaná za ševce Jamese Meltona – to však vyhlášenému donchuánovi nezabránilo, aby se s ní dál nescházel. Podle soudních záznamů s ní dokonce souložil v její posteli za Meltonovy přítomnosti (domek sestával z jediné jizby a Melton spal sám u protější stěny).
V září 1866 Pauline oznámila, že jí Ann pověděla, jak Tom zabil Lauru a její tělo zahrabal v lese na místě, kterému se dosud říká Laura Foster Hill. Muži zákona zde skutečně nalezli mělký hrob a v něm Lauřino probodené tělo se zlámanými údy. Před lidmi z údolí začal ve stále jasnějších konturách vyvstávat neslýchaný milostný trojúhelník, ne-li čtyřúhelník, v němž hráli hlavní role bezcitný děvkař, jeho staronová milenka a nebohá dívenka, která kvůli své neopětované lásce musela jít z kola ven. Nezbývalo než nalézt Toma Dooleyho.
Ten uprchl evidentně proto, že byl považován za posledního, kdo s Laurou mluvil. Utíkal až do Tennessee, a zde se dostáváme k vysvětlení, proč v baladě figuruje ještě jedno mužské jméno: „Ženská je tím vinna, Grayson, ten taky, že zejtra touhle dobou nejsem už v Kentucky.“ Pár týdnů 
po Dulově zmizení se totiž na farmě majora Jamese Graysona v okresu Watauga nechal zaměstnat mladík, který se představil jako Tom Hall. Potřeboval si vydělat na nové boty – ty staré měl úplně prošoupané. Vydržel jen čtyři dny a pak zase pospíchal o dům dál. Chtěl se dostat do blízkého města Trade, odkud vedla skrz hory na západ stará bizoní stezka. Tou dobou už byli ale za Dulou vysláni dva ozbrojení jezdci a když dorazili ke Graysonově farmě, major se s nimi ochotně vydal po Tomových stopách. Vyrazili 11. července 1866 po ránu a zakrátko ho měli: seděl u potoka Doe Creek a ulevoval nohám od bolesti z nových bot.
VIDÍTE TUHLE RUKU?
Druhý den Grayson Dulu přivázal ke koni a odjel s ním do okresu Wilkes, kde ho předal spravedlnosti. Následoval soud, který se kvůli vášnivým reakcím obyvatel Šťastného údolí nekonal v Elkville, ale ve vzdálenějším městě Statesville. A právě v tomto okamžiku vstupuje na scénu bývalý guvernér Severní Karolíny a hrdina občanské války Zebulon Vance. Kdo ví, co ho vedlo k tomu, aby Dulu v soudní síni zastupoval – fakt, že s ním bojoval v konfederační armádě, či spíše snaha zviditelnit se a s pomocí vyhraného procesu aspirovat na veřejné posty? Podle některých pramenů se do případu vložil na žádost majora Graysona – ten se sice k soudu nemohl dostavit, jinak se ale upřímně snažil, aby se Dula nestal obětí lynčujícího davu a podstoupil řádné líčení.
O záhadnou kauzu, zaštítěnou Vanceovým jménem, se začaly zajímat celonárodní deníky včetně New York Heraldu, a páni soudci už nemohli zpět – teď museli nalézt viníka stůj co stůj. Jak víme z písničky, nakonec ho našli. Motiv vraždy se však přesto nikdy nikdo nedozvěděl, a podle nových šetření z nedávné doby je stejně nejistý i její původce. Podle některých ,zaručených‘ zpráv se Laura před svým zmizením nechala slyšet, že má schůzku s Tomem. Ten ji měl do lesa vylákat pod záminkou, že chce naplánovat jejich společnou svatbu. Spekulovalo se, že ji zabil, protože a) překážela jeho obnovenému vztahu s Ann, b) měla s ním dítě, c) chytil od ní syfilis. Tak či tak, nedopadlo to s ním o nic lépe než s obětí. Soud ve Statesville nad ním vyřkl ortel smrti a nejvyšší soud, k němuž se obžalovaný odvolal, tento rozsudek potvrdil.
V statesvillských novinách North Carolina American z května 1868 čteme: „Thomas C. Dula byl odsouzen k mimořádnému trestu oběšením poté, co byl podruhé usvědčen z více než rok staré vraždy Laury Fosterové z okresu Wilkes. Poprava se uskutečnila 1. května, 17 minut po druhé hodině odpolední, poblíž tohoto místa. Pod šibenicí oslovil Dula tisíce shromážděných lidí a prohlásil, že věří ve vzkříšení na onom světě. V noci před popravou sepsal doznání své viny, které přetiskujeme z jeho rukopisu.“
Následovala skutečná zpráva, kterou Tom Dooley napsal vlastní rukou v cele smrti: „Prohlašuji, že jsem jedinou osobou, která má prsty ve vraždě Laury Fosterové. 30. dubna 1868.“ Právě tento dopis zachránil Ann Meltonovou, která už už putovala na šibenici s ním. První možná spolupachatelka, Pauline Fosterová, byla propuště na pro nedostatek důkazů a všeobecně přijímaná verze nyní zněla: Lauru zavraždili Dula s Meltonovou, aby nestála v cestě jejich poměru. Ve Šťastném údolí však dodnes kdekdo věří, že Tom svou milenku kryl a chladnokrevnou vraždu ve 
skutečnosti spáchala právě Ann. Jenomže porota sestávala ze samých mužů, a co mohli chudáci dělat, když se k nim krásná Ann obrátila s prosebným výrazem a položila jim sugestivní otázku, zda si opravdu myslí, že by dokázala někoho ubodat? „Kolem téhle krásné šíje nikdo provaz neutáhne,“ zvolala prý rezolutně.
Se stejnou úpěnlivostí se snažil zapůsobit i Tom Dooley na shromážděný dav (článek nepřeháněl, na popravu se díky značné medializaci případu skutečně přišly podívat tisíce lidí). Je zajímavé, že svými posledními slovy zcela popřel písemné doznání, učiněné o den dříve. Podle dobového tisku totiž řekl: „Pánové, vidíte tuhle ruku? Nikdy jsem té dívce nezkřivil ani vlas.“ Nebylo mu to však už nic platné. „Zejtra touhle dobou v divný pozici na tom starým dubu budu visící,“ zpívá se půvabnou češtinou v zlidovělém textu z éry posázavských trampů. Tom C. Dula skončil na statesvilském popravišti a byl pohřben na malé vyvýšenině ve městě Ferguson. Tělo zavražděné Laury Fosterové odpočívá na překrásné louce pod kopcem German Hill a Ann Meltonová, o níž se říkalo, že si ji po smrti vzal ďábel, spí svůj neklidný sen nedaleko od místa onoho hrůzného činu, u cesty Gladys Fork Road mezi městy Ferguson a Darby.
Zbývá dodat, že za autora písničky o Tomu Dooleym je považován Thomas C. Land, básník ze Severní Karolíny, a předpokládá se, že ji napsal bezprostředně po popravě. Skupina Kingston Trio, která skladbu proslavila, ji poprvé zaznamenala 20. srpna 1957 při konkursu do folkového klubu Purple Onion. Zpěvák Bob Shane vzpomínal: „V padesátém osmém jsme ji nahráli na naši první desku. Já ji slyšel poprvé v rychlé verzi na albu skupiny Tarriers a ostatní slyšeli verzi toho, kdo je pod ní podepsaný, protože ji měl ve svém zpěvníku, Warner, nebo někdo takový… Viděli ho na konkursu do Purple Onion a slyšeli, jak ji hraje. Tak jsme to trochu upravili, prohlásili, že je to naše, a podepsali se pod to, což nás dostalo k soudu, který jsme prohráli, protože už to měl ve své sbírce Lomax.“
Slavný sběratel lidových písní John Lomax se svým synem Alanem baladu o Tomu Dooleym přejali od jiného folkloristy, Franka Warnera, a ten se ji zas naučil od legendárního písničkáře a pamětníka starých dob Franka Profitta. Ale poprvé vyšla 1. října 1929 u hudební firmy Victor Records v podání Henryho Whittiera a Gilliama Banmona, jenž byl – podržte se! – synovcem majora Jamese Graysona, tedy muže, který významně přispěl k Dulově dopadení.
TOM DOOLEY
Hang down your head, Tom Dooley
Hang down your head and cry
Hang down your head, Tom Dooley
Poor boy, you’re bound to die
I met her on the mountain
There I took her life
Met her on the mountain
Stabbed her with my knife
Hang down your head….
This time tomorrow
Reckon where I’ll be
Hadn’t a-been for Grayson
I’d a-been in Tennessee
Hang down your head….
This time tomorrow
Reckon where I’ll be
Down in some lonesome valley
Hangin‘ from a white oak tree
Hang down your head…
TOM DOOLEY
Svěs hlavu, Tome Dooley,
svěs hlavu a plač,
svěs hlavu, Tome Dooley,
ubohý hochu, musíš umřít.
Potkal jsem ji v horách
a vzal jsem jí tam život,
potkal jsem ji v horách
a bodnul jsem ji svým nožem.
Svěs hlavu…
Zítra touhle dobou
kdepak asi budu?
Nebýt Graysona,
byl bych v Tennessee.
Svěs hlavu…
Zítra touhle dobou
kdepak asi budu?
V nějakém opuštěném údolí
budu viset na bílém