Tomáš Hrubiš: Raport

Tomáš Hrubiš, který jako autor a pianista v minulosti odkazoval k rozervanému stylu Filipa Topola, zní na své novince spíše jako dné – samozřejmě s vědomím toho, že každé srovnání je jen velmi přibližné. Jasné je především to, že po zčásti zpívaném albu Tlecí doba s účastí Sáry Venclovské se Hrubiš rozhodl pro čistě instrumentální album, postavené na dekonstrukci klavírních melodií. Přesto se mu povedlo do minimalistických a cyklických pasáží vtělit příběh, příběh všednodenní, ovšem s mystickým přesahem.
Raport, který vznikl v produkci Tomáše Vtípila, není čistě klavírní deska. Vedle epizodních rolí hostů (Martin Kučera na trubku, Petr Fučík na bicí a Tomáš Vtípil na dechový syntezátor) je jeho aktérem samo prostředí, v němž se autor pravidelně pohybuje. V rozhovoru s Pavlem Albertem Hrubiš vysvětluje: „Posluchač je účastný na mé každodenní trase z práce do zkušebny. Vycházím z budovy Střední školy umění a designu v Brně, kde jsem ještě donedávna učil, čtyřkou na hlavák, spodem nevábnou myšinou, eskalátorem na přemostění se z Tesca do džungle Vaňkovky, stínem temného masivu Zvonařky a až konečně za zatáčkou se dostávám do budovy bývalého Dolního nádraží, kde mám onu zkušebnu.“ Přitom posluchač nemusí být znalý brněnských reálií, dokonce ani nemusí dávat takový pozor, aby v tichu mezi tóny zaslechl každé klapnutí dveří, každý krok, každý zvuk tramvaje, každé slovo náhodných kolemjdoucích. Důležité je paralelní kontinuum, které vytváří protiváhu – kontrapunkt – ke klasicky hranému i preparovanému klavíru.  Pochopitelně nejde o pouhé dvě vrstvy hudba a prostředí, položené přes sebe. Vše je zvukově vyváženo, důmyslně promícháno se zmíněnými dalšími nástroji (pěkná hra s rytmem v úvodní skladbě Gag) a sestaveno do souvislého příběhu.
Členění na šest zhruba pětiminutových částí s jasným začátkem a otevřeným koncem, pojmenovaných většinou palindromy, nemá pro vnímání celku velký význam. Důležitější klíč k poslechu dává sám tvůrce („Deska začíná a končí zvukem otevíráním dveří a v symbolické rovině nabízí otázku, zda jsou to ty stejné jako na začátku, nebo jsme se přeci jen někam dostali“), ale není bezprostředně nutné se jím řídit. Raport je album nenuceně klidné, ale přitom obsahuje přesně to skutečné i symbolické napětí, které může i každodenní cesta z práce do zkušebny skýtat. Tomáš Hrubiš nám nepředkládá silné melodie (v tom je už zmíněný dné silnější), ve skladbě Madam jako by terénní část projektu až příliš dominovala nad částí hudební, ale propojení trubky s minimalistickým klavírem ve skladbě Pochop na chvíli opět dává odhlédnout od všedních starostí. Celá druhá polovina alba, jakkoli může odkazovat i k pomyslné cestě na začátek, nabízí hudební (Nejen) i hlukovou gradaci, která vrcholí cinkáním klíčů a otevíráním dveří v cíli. Raport se tak stává víc než dokumentem. Je obrazem sotva znatelné síly, která nás každodenně posouvá dál.

Polí5, 2017, 31:18

Přidat komentář