Tomáš Palucha

palucha1Pokud si vložíte jméno Tomáš Palucha do vyhledávače, můžete si nějaký čas docela vystačit se zábavou v podobě pročítání marných pokusů je nějak oškatulkovat.  Podle jednoho jsou „alternative neo-folk“, podle dalšího „americana ambient“, narazil jsem i na „kytarovka jako Earth“ a „kytarové drone duo“. Všechno je to ale tak trochu pravda.
palucha2Název evokující jedinou osobu může mást jen do chvíle, kdy se objeví jména obou protagonistů Jan Tomáš a Libor Palucha. Spojení jejich příjmení asi nikdy nebude tak populární jako Suchý Šlitr, ale ne, že by to nejspíš někoho trápilo. Zajímavější je jejich hudební vývoj: oba jsou léta spojeni s nepoměrně hlučnějšími, tvrdšími a razantnějšími kapelami. Libor hrával například s Gospel of The Future nebo punkovou Hanbou a paralelně ho i nyní lze nalézt v sestavách Repelent SS nebo Kovadlina. Honza zas býval členem blackmetalové kapely Pustina a především baskytaristou temných Thema Eleven. Oba se pak na čas navíc sešli v jejich volném pokračování Mother. Honza ovšem kromě toho začal experimentovat s improvizacemi, zvukem a náladami v projektu Sítě, a v nedalekých vodách se plaví i Tomáš Palucha. „Po letech hraní v HC kapelách jsme chtěli zkusit i něco jiného – dělat minimalistickou hudbu hodně založenou na atmosféře,“ shrnuje Honza. „V té době jsme byli hodně ovlivnění projekty členů kapely Lungfish – Danielem Higgsem, Zomes, Nathanem Bellem nebo například kapelou Kogumaza. Oba jsme měli podobné vidění hudby a prostě jsme usoudili, že to zkusíme jako duo. Ze setupu dvou kytar potom víceméně vyplynulo, že ta hudba bude klidnější. Zkoušeli jsme i hlukovější stěny, ale vykrystalizovalo to do podoby, do které to vykrystalizovalo.“
Ten nápad zkusit to spolu se objevil na jaře 2012, a to prý v hotelovém pokoji někde v Itálii. Na pódiu se pak poprvé představili jako předkapela amerických psychedeliků OM na podzim téhož roku. Souhra obou kytar a pouze instrumentální pojetí se ukázalo jako relaxační a očistné. Zadumané a proplétající se linky, rozložené akordy, minimalistické repetice a posmutnělá nálada si hned od prvních koncertů našly nepočetné, ale nadšené příznivce, a už s létem roku 2013 je venku první nahrávka – na Silver Rocket vydaný společný vinyl s Unkilled Worker Machine, hezky každý spolek svoji stranu. Při bližším ohledání se už tady, v kontrastu se zamyšlenou hudbou, objevuje jistý druh specifického humoru, který ani následně duo neopouští, a je patrný třeba z názvů skladeb nebo pojetí obalu debutové nahrávky. Další záznam Špinavá hra následoval zanedlouho v únoru 2014, vyšel na kazetě pod pardubickou značkou Stoned to Death a místy připomíná spíš scénickou hudbu. Libor si tu mimochodem ke kytaře přibral syntezátor. Právě pocit, že si oba členové předem nic nezakazují, nebojí se vyzkoušet vše, co je napadne, a nenechávají se svazovat žádnými hudebními ani jinými dogmaty, je pro jejich tvorbu setrvale charakteristický. „Je dobře říct, že drtivou většinu koncertů, které odehrajeme, pro nás pořádají kamarádi. Ani nevím, jestli někde existuje nějaká scéna s jednotným názorem na to, co je prověřené nebo povolené a co není. Potkáváme hodně lidí s různými názory a snažíme se řídit podle toho svého,“ komentuje Honza otázku, jak moc je pro ně určující prostředí koncertů a zaměření publika.
Postupem času se spolu se základní dvojicí stále častěji začali na pódiu zjevovat hosté ze spřátelených kapel. Tím nejdůležitějším se stal bubeník Zdeněk „Regál“ Jurčík, známý z Priessnitz, Kafka Bandu, Night a dalších kapel, aktuálně i Liborův kolega z Kovadliny. „Po prvních koncertech s Regálem na bicí nám přišlo, že to je něco, čeho se vlastně už nechceme vzdát, i když koncerty v duu měly svou specifickou dynamiku, Regál nám rozvázal ruce a energie, která z některých těch koncertů šla, nás prostě přesvědčila.“
S úvodem letošního roku došlo na další kazetu Kámen mudrců, opět vydanou u Stoned to Death. Názvy skladeb vedly k mediálnímu mudrování nad mystikou a alchymií, přičemž mnohé zmátl i skvěle použitý sampl z Císařova pekaře. Paralelně ovšem probíhaly práce na vlastně prvním regulérním albu Guru, které se objevilo u Silver Rocket na sklonku září. Vedle Regála, bubnujícího hned v několika skladbách, je tu mnohem důležitější novum – a to jsou recitované či zpívané party, obstarávané hosty ze spřátelených spolků Aran Epochal, Unkilled Worker či Prodavač. Vedle nich se ovšem na albu podíleli i muzikanti ze zahraničí, jako například John Schmersal z Enon a Caribou Vibration Ensemble. „Na koncertech často hrajeme trochu jiné věci než na nahrávkách, nebo je hrajeme v jiné podobě. Snažíme se to udržet zajímavé hlavně pro nás, aby hraní nespadlo do rutiny – je to hlavně zábava a nás baví to pořád měnit a testovat. Novou desku jsme dělali snad přes tři roky, je výsledkem spolupráce s mnoha dalšími lidmi, na celé desce se jich podílelo snad osmnáct, a každý k ní přispěl svým samostatným příspěvkem, který jsme se snažili moc nekorigovat.“ K albu proběhlo i turné, na kterém dvojici na pódiu doplnili Regál, Tim Remis a Alex John Hall z Grails, které navázalo na podobné koncerty z jara, a v rámci kterého došlo i na pražské a brněnské vystoupení před Slim Cessna’s Auto Club. Paradoxně tím vším letošní rok pro Tomáš Palucha nekončí. S chutí totiž přijali i účast na kompilaci Commando Revisited, připravovanou u Stoned to Death pod vlivem inspirace klasickým akčním filmem s Arnoldem Schwarzeneggerem, a těší se i na další koncerty. „Nejvíc si samozřejmě ceníme těch, kdy se vzájemně protnou energie jak naše navzájem, tak ty s publikem. Ale to je vlastně strašně vágní – o čem jiném hraní koncertů je?“

Foto Matěj Hošek

Přidat komentář