TOMÁŠ SUCHÝ: Záchytný bod

Galén, 2021, 42:01

O některých albech se špatně píše, protože mají jeden velký klad. Jsou civilní. Neboli neefektní, příjemně „normální“. Platí to i pro sólový debut Tomáše Suchého, jinak dlouhá desetiletí známého z kapely Ponožky pana Semtamťuka. Záchytný bod je deskou plnou převážně pozitivních, poklidných písní o té nejobyčejnější potřebě harmonického domova a rodiny.

Ne, že by všechno na desce byla selanka. Například v textu Vracím se domů Suchý citlivě a dojemně řeší téma nevratné ztráty blízkých. Jinde si našinec trefně posteskne nad všudypřítomnými znameními doby: „Štěstí známe z reklamních letáků / vždyť to tu stojí jenom pár šestáků / buď ho maj v akci, nebo na splátku… A lásku známe z pitomejch sitkomů / emoce tečou kabelem do domu… A známý máme už jenom na síti / když na nás myslí, displej se rozsvítí“ (Jdem se stádem). Radost s lehkou stopou nostalgie ovšem převažuje: „Přeplul jsem sedm moří / přešel přes pouště, přes pohoří / ale s něčím se ti teď svěřím / vždycky jsem mířil ke tvým dveřím“ (Kufry).

Po stránce muzikantské jde o konzervativní a zároveň vkusně decentní záležitost. Jak díky Suchého zkušenostem, tak zásluhou náhody, kdy se písničkář „při zkoušení nové kytary potkal se sousedem kytaristou Pepou Štěpánkem“. Ostřílený profesionál a intuitivní doprovazeč Josef Štěpánek (Radůza, Petr Linhart, poslední deska Vladimíra Mišíka i, ehm, Lucie Bílá) se postaral o sestavení výtečné kapely (mj. lehkonohý, lehkoruký bubeník Martin Novák, známý z Druhé trávy i sestav Davida Dorůžky nebo Jaromíra Honzáka) a o do hladka ušitá folkrocková aranžmá. Kde už by hlas autora působil jednotvárně, přidají se sbory a hostující zpěváci, včetně Marie Puttnerové (Jablkoň).

O některých deskách se špatně píše, což ovšem vůbec neznamená, že by se špatně poslouchaly. A že by si je posluchači nenašli, i když publicista nepustil do světa žádná nápadná, chytlavá, nejlépe kontroverzní prohlášení.

 

 

Přidat komentář