TORI AMOS: Ocean To Ocean

Decca, 2021, 47:29

Poněkud kýčovitá vize jak z Disneyho pohádky, ale sedí: Mořská víla (jednou víla – vždycky víla, věk s tím nemá co do činění), uvězněná na divokém pobřeží, toužebně mává svobodné nezměrnosti oceánu a zpívá do větru uhrančivě teskné melodie. „Kde jsi? Pátrám po obloze / v hlasech ve vánku / skenuju moře / někdo se domníval, že tě zahlédl / skrz mračna na Středozápadě. Myslím, mohla bys to být ty? / To podle popisu ‚měla ty nejlaskavější oči‘… Kde? Smrt není konec a květiny shoří do zlata.“ (Flowers Burn To Gold).

Tori napsala album Ocean To Ocean v době lockdownu, ve svém evropském domově na Cornwallu, „fascinována krajinou a starobylými mýty“ poloostrova. Sledovala přitom neveselé zprávy ze světa a není divu, že v písních rozčarovaně reaguje třeba na lednový útok na Capitol a vůbec ztrátu soudnosti (nejen) její rodné Ameriky. Komponování představovalo autoterapii: „Seděla jsem ve svém soukromém pekle a jediný způsob, jak se posunout, bylo vypsat se z něj.“

Vyzpívat se z depresí uměla Tori vždy dokonale a co je nejlepší, stále dokáže hudební katarzi přenést na posluchače. Když říká, že album „o ztrátách a vyrovnávání se s nimi“ pojala jako imaginární „posezení s posluchači v místě ztráty, jako bychom v tom hnoji dřepěli společně“, můžeme jí věřit. I když tedy narozeninové přání Birthday Baby, v temných mollových harmoniích a zpívané pohřebním hlasem, zrovna na náladě nepřidá, byť má povzbuzovat: „Přežilas kosmickou apokalypsu… řeklas – stojí tenhle život vůbec za žití? / Tak teda šťastný narozeniny / můžu ti dát tenhle dárek: Občas musí dívenka tančit samotná… Nepotřebuješ večírek, aby sis oblékla večerní šaty.“

Lockdownová Múza navíc nadělila Tori melodické krásy na rozdávání a písničkářka nemění typický skladatelský a aranžérský rukopis. Vlastně se spolu s návratem rytmiky Jon Evans a Matt Chamberlain tak trochu vrací k soundu svých alb z konce 90. a nultých let, což je tomto případě dobře. Stará dobrá Tori.

Přidat komentář