Tradiční australská hudba je spojena s obřady

Roger Holdsworth usedá týden co týden za mikrofon rozhlasové stanice PBS 106.7 v australském Melbourne a ve dvouhodinovém pořadu Global Village představuje svým posluchačům hudbu z celého světa včetně nahrávek českých kapel. Speciálně se pak zaměřuje na hudbu etnických menšin v Austrálii. Na toto téma také přednášel v Ostravě na konferenci Czech Music Crossroads. Roger však nepřijel poslouchat českou a evropskou hudbu pouze do Ostravy. Užíval si i poklidné atmosféry na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou, procestoval několik zemí Evropy a o všem podrobně informoval na svém blogu (asprinworld2018.blogspot.com).

 

Ve vašem referátu na Czech Music Crossroads mě zaujalo, že třicet procent současných obyvatel Austrálie pochází z jiných zemí.

Ano, to je pravda. Kdybychom počítali i děti, bylo by to procento ještě vyšší. Například Melbourne je třetí největší řecké město na světě – po Athénách a Soluni – a italsky mluvících obyvatel je v Melbourne více než řecky hovořících. Mimo Austrálii se tedy narodilo obrovské množství dnešních obyvatel Austrálie.

Jak tento fakt ovlivnil současnou australskou hudební scénu?

Na tuto otázku je těžké odpovědět. Na mainstreamovou hudební scénu to žádný vliv nemá, protože té dominuje populární hudba produkovaná nejsilnějšími labely. I v Austrálii tedy slyšíte tu hroznou komerční hudbu, kterou znáte z Česka, z Německa, Anglie nebo Ameriky. Ale hluboko pod tím existuje neuvěřitelně bohatá scéna jednotlivých komunit, které tvoří australskou společnost. Lidé udržují svou tradiční hudbu při životě. Například můj soused je Řek a já od něj slýchám rebetiko a spoustu další řecké hudby. V sousedním bloku žijí Italové z kraje Puglia, kteří hrají styl pizzica. Turci se v Austrálii věnují turecké hudbě. Já se ve svém rozhlasovém pořadu snažím tuto hudbu představovat, a tak budovat most od menšinových komunit k většinové společnosti. Jinak se totiž tato hudba hraje pouze v uzavřené společnosti. Když například přijede do Austrálie skupina z Litvy, zpravidla hraje pouze pro litevskou komunitu. Já se tedy snažím tuto úžasnou hudbu propagovat, aby i lidé z jiných prostředí měli možnost ji slyšet.

Jakou roli pak má tradiční hudba původních obyvatel Austrálie, Aboriginců?

To je velmi důležitá otázka: co vlastně je tradiční hudba Austrálie? Na to je těžké odpovědět. Mnoho odborníků na tradiční kulturu pracuje například s konceptem, že tradiční hudbou Austrálie je anglická lidová hudba. S opravdu tradiční hudbou Aboriginců se dnes setkáváme především ve spojení s jejich obřady, ať už se jedná o iniciační rituály, obřady uzdravování nebo posvátné úkony. Našim západním uším zní tato hudba nezáživně a nudně. Ale existuje pár kapel z domorodé komunity, které si tuto hudbu berou jako základ, na kterém se snaží vybudovat most k většinové populaci. Často ji spojují například s americkou country, a tím pádem mnoho takzvaných aboriginských kapel zní jako country skupiny. Podobně populární je v jejich komunitách také grunge rock, samozřejmě ve spojení s původními jazyky. Konkrétním příkladem takového budování mostů byl loni zesnulý zpěvák Gurrumul, který měl nádherný čistý hlas. Byl nevidomý a byl členem důležité rodiny Yunupingu. Jeho příbuzní působili ve významné rockové skupině Yothu Yindi, která spolupracovala například s Midnight Oil. Gurrumul koncertoval s bělošským hráčem na violoncello Julianem Thompsonem, který mu pomohl dostat jeho krásnou hudbu k většinovému publiku. Bohužel když dnes před náhodně vybraným mladým člověkem v Austrálii řeknete slovo Gurrumul, pravděpodobně se zatváří neurčitě a nebudete vědět, o kom je řeč. Povědomí o těchto umělcích je stále omezeno jen na určité skupiny lidí.

Musím říct, že i když se ke mně nahrávky aboriginských interpretů dostávají spíše výjimečně, někdejší spolupráci Yothu Yindi a Midnight Oil jsem vždy vnímal jako velké téma. Loni jsem si ji připomněl, když se „Oils“ dali znovu dohromady.

Ano, zpěvák Peter Garrett se řadu let věnoval politické práci v parlamentu, ale loni kapelu obnovili a vlastně hráli i tady na Colours of Ostrava. Jejich práce je stále velmi politicky zaměřená. Za své velké téma pokládají potřebu „smlouvy“ mezi Aboriginci a zbytkem Austrálie. Další velké téma, které Austrálií rezonuje, je takzvaná ukradená generace. Jednalo se o děti, které byly násilně odebírány domorodým rodičům. Například zpěvák Archie Roach nahrál slavnou píseň, která pojednávala o tomto tématu a o tom, jaký to mělo vliv na celou domorodou komunitu.

Jak je pro australskou scénu důležitá hudba ostrovů v Oceánii, například v Melanésii?

Myslím, že je důležitější, než si někteří lidé jsou ochotni připustit. Například australský hudebník David Bridie, který měl skupinu My Friend The Chocolate Cake, spolupracoval s mnoha zpěváky z Papuy – Nové Guineje, především pak s Georgem Telekem, který je ovšem momentálně těžce nemocný. Společně pořizovali nahrávky, které představovaly jak domorodou hudbu Austrálie, tak hudbu okolních ostrovů. Na jednom albu se například zaměřili na orchestry strunných nástrojů z přístavních oblastí Papuy – Nové Guineje. Na dalším albu pak slyšíme hudebníky, kteří bojovali za nezávislost Východního Timoru na Indonésii. I to patří k naší kultuře, vždyť jsou to naši sousedé.

Ve svém pořadu v rádiu hrajete i českou hudbu. Znáte i nějaké české komunity žijící v Austrálii?

Českou jsem zatím v rádiu neměl, ale hrajeme například skupinu Vádos, která se věnuje maďarskému a rumunskému folkloru. Jsou to tři mladé ženy, které každé dva roky cestují do Maďarska nebo Rumunska a učí se tam tradiční písně. Měli jsme v rádiu také velmi dobrou skupinu The Lost Clog, což jsou děti Litevců, kteří přišli do Austrálie. Sami se teď učí staré litevské písně.

A které české kapely ve svém pořadu hrajete?

Moje oblíbená skupina – myslím, že jsem jediný její fanoušek v Austrálii – je pražská kapela ba.fnu. Ta ale nehraje českou, ale bretonskou hudbu. Velmi rád také pouštím Jitku Šuranskou nebo skupinu BraAgas. Vydavatelství Indies Scope mi posílá své nahrávky a já rád zařazuji jejich hudbu do svých pořadů. I proto jsem rád, že mohu být zde v Česku a vidět tyto kapely naživo.

Přidat komentář