TRAVIS MEADOWS: First Cigarette

Doporučení přátel dokážou překvapit: „Poslechni si Meadowse, dělá hudbu, aby přežil.“ Nepřesvědčivé, takových tu bylo, ale což, šanci má dostat každý. I řízný jednonohý countryrocker z Nashville springsteenovského typu. Úder blesku nepřišel během poslechu, ale až s Meadowsovými brutálně introspektivními texty – důkazy dotknutí se naprostého dna lidské důstojnosti.

„Jsem sirotek, který se stal kazatelem. Kazatelem přešlým k písničkářství a písničkářem co skončil jako opilec. Dnes se učím být znovu člověkem,“ Meadowsovo shrnutí dosavadního života obsahuje optimismus, co ho k němu vede, tak bez toho se neobejdeme.

V mládí utopený bratr, záhy rozvedení rodiče, vyrůstání v pěstounské rodině. Pak mu ve čtrnácti letech našli vzácný druh rakoviny a přišel o nohu: „Procházet pubertou a současně se zabývat rakovinou, to jednoho naštve.“ Alkoholu propadl už v nemocnici a k tomu kokain: „Miloval jsem ho, pomáhal mi toho víc vypít.“

Příštích sedmnáct let hledal v křesťanském rocku Ježíše a urputně k tomu kazatelsky nutil jiné. Nikdy ho nenašel, ani odpovědi na jasné otázky, takže se vrátil k jediné věci, jakou dobře chápal, k pití: „Pak přišel opravdu hodně špatný den trvající šest let.“

Trosku z klubů, neschopnou vstát z pódia, ani když se opíral o kytaru, zachránil na čtvrtý léčebný pokus terapeut nabídkou: vypiš se z toho. Natvrdo, se vším děsem. Už prvními skladbami zaujal nepravděpodobné zájemce: country hvězdy Eric Church, Jake Owen a Dierks Bentley je zařadili na svá úspěšná alba a pověst o autenticky upřímném autorovi šířili dál.

Od roku 2010 je Meadows čistý. Zpovědní alba Killin’ Uncle BuzzyOld Ghosts & Unfinished Business mu zajistily ohromný respekt a objednávky od Jimmie Van Zanta, Mary Gauthier aj.

Na rovinu: zas tak známým hrdinou Nashvillu a tamního country Meadows není, bude ale otázkou času, kdy se do něho zaposlouchá širší publikum, protože k němu countryrockově strohé vypalovačky s přiznaným vlivem Springsteena míří – i přes sebezpytné texty, ze kterých se už tolik nederou osobní Meadowsovi strašáci, spíš smutná nostalgie. „Zamkněte všechny dveře, které se neměly nikdy otevřít. Mám dny, kdy sotva držím nos nad vodou a jednám jako otec, jediný muž, co mi zlomil srdce,“ zpívá procítěně za doprovodu akustické kytary ve skladbě Sideways.

Stadionovka Underdogs zdvihá davy „we will rock you dupavostí“ a zpěvákův chraplák káže: „Můžeme spadnout, ale i znovu vstát. Ohýbáme se, otloukáme, ale nikdy se nezlomíme.“ Pontiac mladým radí, aby se drželi nevinnosti a Pray for Jungleland vypráví docela obyčejný příběh: je vám osmnáct, v pátek večer vezete holku v Mustangu a čekáte až se z rádia ozve Springsteen, protože tehdy se prý nechá políbit každá.

S dravou Guy Like Me dává na vědomí, jak se cítí: „Jsem v pořádku, v rádiu hrají moje skladby, na terase pokuřuji doutník a takhle je to chlape všude, kam přijdu.“

Producent Jeremy Spillman nechal kapelu natáčet společně s Meadowsem, čímž bezprostřední účinek dravého countryrocku jen zesílil a prodlev mezi skladbami se zbavil originálním nápadem: přes zvuky z nedefinovatelných rádií přecházejí jedna do druhé.

 

Blaster Records, 2017, 45:00

 

 

Přidat komentář