UNI v Londýně 1 – londýnské kluby

Jsou jich desítky, ale všechny se uživí, protože kapel jsou stovky. V některých klubech vás u vchodu důkladně prošacují, nemáte-li u sebe pistoli nebo bombu, v jiných se na vás vykašlou. V dalších následuje za zelené cigáro vyhazov, jinde je jim to jedno. Ve všech se nalévá minimálně pivo (někde za libru, jinde třeba za 1,80), bary bývají v zadní části hlediště, takže popíjení můžete spojit s poslechem a koukáním. Ve všech klubech je velice hlasitý a kvalitní zvuk. Nikde neexistují v hledišti (či spíš na parketě) žádné židle. Někde si cílevědomě pěstují kultovní monotematické publikum, jinde těží z programové všehochuti. Jsou i kluby, kde se pouští pouze reprodukovaná hudba. Většina z nich praktikuje systém agentů, kteří u východů z jiných klubů nabízejí odcházejícím letáky s programem. Přijdete-li do dotyčného klubu s jeho letákem, zaplatíte nižší vstupné. To se jinak pohybuje mezi 3–10 librami v závislosti na vystupující kapele, na velikosti a umístění klubu atd. Pokusím se vám teď některé z nich, jež jsem navštívil, přiblížit.
Marquee Club – v Londýně jeden z nejstarších a nejslavnějších. Už od konce 60. let tu hrál snad každý, kdo v bigbítu něco znamená. Nachází se na rušné Charring Cross Road, interiérem i velikostí je křížencem mezi Deltou, Chmelnicí a Novým Horizontem. Vládne tu neustálé přítmí, všechno je černé, kovové a oprýskané, je tu i „galerie“, pro ty, co zrovna nechtějí křepčit, nebo se už nevejdou na parket. Na koncertě Bad Brains, který jsem navštívil, platila spíš druhá možnost. Snad je uvidíme i u nás a ochutnáme tak hardcore-punk-metal, proložený občas jednohubkou reggae, vše v čistě černošském podání. Ani předkapela Chunk s rytmickým psychedelickým kraválem nebyla marná.
Venue – leží v ošklivé jihovýchodní části Londýna a má pověst kytarově nezávislého klubu, pod kterýžto pojem se tady už ovšem schová leccos. A opravdu, zlatý hřeb ze tří kapel toho večera, poměrně renomovaní Balaam And The Angel svými zjevy, výkonem i hudbou neuvěřitelně připomínali třeba takové GunsʼnʼRoses. Černě oděné vlasaté publikum se výborně bavilo, já taky.
Town and Country Club – nalézá se ve čtvrti Camden. Vypadá jako přední půlka Lucerny (bez těch ochozů ovšem). Na plakátech na zdi můžete číst jména zde vystoupivších. Seznam začíná někde u Davidů Byrna a Bowieho a končí u Roberta Planta –  pardon, v červenci ho rozšířila Siouxsie svými třemi vyprodanými koncerty a pár dní na to Ziggy Marley, dnes už slavný syn slavného otce, zcela mu podobný hlasem i zjevem, ovšem hrající se svou jedenáctičlennou(!) kapelou podstatně ostřeji a rockověji.
V Jazz Café nedaleko odtud se navzdory názvu dost často setkáte s africkým popem či folklórem, jehož pravé středisko je ovšem v Africa Centru na Covent Garden. V klubu Underworld zase neuslyšíte jenom underground, ale rock všeho možného druhu, stejně jako v Pop clubu se zdaleka nehraje jenom pop. Jste-li příznivci brutal disco či industrialu, v Hard club 92 vám DJ Theresa Orlowski napumpuje do hlavy Laibach, Ministry, Front 242 atd., zatímco ve Full Metal Jacket se při zvucích technopopu a house music můžete napájet psychoaktivním džusem. Vydržíte-li dlouho vzhůru, jděte do Badcat, údajně nejdéle otevřeného klubu v celé Británii (22.30 – 06.00). Patříte-li mezi fanoušky Hellls Angels, silných motorek a tomu odpovídající hudby, přijdete si na své v L.A.Rock Club. Jste-li náhodou homosexuál nebo lesbička, nezapomeňte zajít do Lesbian and Gay Centre, největšího toho druhu v Evropě. Je to málo? Pak je tady ještě Powerhaus, Half- Moon, New Pegasus, George + Dragon, Vertigo, Amersham Arms, Robey, Rock Garden, Beckett, Kingls Head, Queenʼs Head… ách, moje hlava. Už dost.

Přidat komentář