UniMoon

Praha, Kaštan, 12. září

Navzdory všem katastrofickým scénářům se nás sešlo na společné oslavě třicetiletí UNI a desetiletí Full Moonu hodně – diváků, muzikantů i „lidí od fochu“. A opravdu jsme si to odpoledne a večer, s krásným počasím a bohatou nabídkou všeho druhu užili. Snad se trocha té skvělé dostane prostřednictvím fotografií Karla Šustera i k vám, kteří jste neměli možnost přijít…

 

UniMoon zahájilo Divadlo Čučka, které do svého příběhu o nutriích v soukolí dějin zatáhlo i publikum.

 

 

 

 

První hudební blok obstarala s citem sobě vlastním po mateřské pauze se na scénu vracející Žofie Kabelková.

 

 

 

 

Skupina The Group si dělá radost covery rockové klasiky, tentokrát sáhla ze sta procent k Bobu Dylanovi.

 

 

 

 

Jan Fic, jeden z velkých objevů posledních cca dvou let, přivezl z Brna velmi osobité a osobní bluesové písničky.

 

 

 

 

Kittchen svou nevtíravou sólovou show zcela ovládl hlavní scénu, určenou jinak kapelám; rozhodně se tu neztratil.

 

 

 

 

Další z písničkářek, která se na UniMoonu představila, byla všem škatulkám se cíleně vzpírající Jana Šteflíčková.

 

 

 

 

Jako zvláštního hosta si Šteflíčková do svého bloku na krátký, ale velmi intenzivní vstup pozvala svoji kamarádku Janu Štromskou.

 

 

 

 

Další brněnská bluesová nadílka, tentokrát v podobě syrových až surových, vpravdě garážových Band of Heysek.

 

 

 

 

Poté, co Německo zařadilo naši zemi mezi nebezpečné, padlo vystoupení kapely Phila Shoenfelta Dim Locator. „Brněnští Heysci“ berlínské kolegy výborně zastoupili.

 

 

 

 

Stinka, jindy obklopená kapelou, vsadila tentokrát na sólo projekt, a kromě akordeonových vzpomínek předvedla energický kytarový styl, za jaký by se nestyděla ani PJ Harvey.

 

 

 

 

Vyvrcholení festivalu samozřejmě přišlo s hradeckou hardcoreovou legendou Meat-House Chicago I.R.A., která se do Prahy vrátila po více než dvaceti letech. Jako by to bylo včera…

Přidat komentář