Zpívající kytarista Todd Nesbitt (ex-Wollongong, Unkilled Worker Machine, Nesbitt’s Inequality) ušel poměrně dlouhou cestu. Pořád ale nezapomíná i na sólovou prezentaci. Dovoluje mu totiž nejlépe to, co je podstatou jeho občas monotónních, ale o to víc urputných písní: tedy vypravěčství. A není divu, že jde o natolik osobní zpovědi, že aktuální album vznikalo s pochybnostmi a poměrně dlouho.
Skladby, které mi pořád nepřestávají připomínat tzv. berlínské Australany, totiž ve své soustředěnosti i zamyšlenosti nabízejí introvertní příběhy. Zajímavé na tom je, že mnozí – včetně autorovy matky – prý to celé vnímají jako depresivní očistu.
Jako hosté se na albu opět podíleli i členové OTK v čele s producentem Ondřejem Ježkem. Ten občas z neokázalých a syrově prostých, jen kytarou doprovázených písní, udělal pozoruhodné, aranžérsky i zvukově zajímavé útvary, kde naléhavý zpěv může docela dobře být jen dalším hudebním nástrojem. Když se však uprostřed alba doslova zjeví kratičká Not Much Blood, jen s ukulele a dětskou tahací harmonikou, je to jak čistý potůček po celodenním treku, jako lék na zaprášenost a propocenost, bez kterých se pochody lesem i kopci neobejdou.
Spontánnost, s jakou Unkilled Worker ze sebe tentokrát nechává vyvěrat vše, co má na srdci, a to i to hodně osobní, se dnes už tak často nevidí. Přece jen máme mnozí své zábrany. Rituální gradace, ne nepodobné posledním albům Swans, s momenty uvolnění, jakým je Whitecoats Come, která jako kdyby vypadla z repertoáru Syda Barretta, skládají dohromady nevšední porci písní. Netypickou v konfrontaci s dnešními prvoplánovými písničkáři, pouštějícími ven cokoli bez větší autocenzury, co je pak jen nenáročnou kulisou, vhodnou tak nanejvýš jako výplň mezi rádiové reklamy. Protože to je asi to jediné, co tomuto albu chybí: důrazné varování na obalu: „Nechceš-li o tom přemýšlet, raději ani nepouštěj!“
Silver Rocket 2019, 40:11