Unkilled Worker

Za názvem Unkilled Worker, který by spíš evokoval kapelu, se skrývá charismatický písničkář. Trochu netradiční písničkář, nutno dodat. Todd Robert John Nesbitt, jak zní jeho plné jméno, je původem z Kanady. Ale v Praze žije už tak dlouho, že pokud ho chce někdo spolehlivě naštvat, stačí mu na plakát napsat za název zkratku „(CAN)“. Na rozdíl od mnohých, kteří se nenarodili v místních krajích, se s Torrem (jak se mu všeobecně říká) celkem bez problémů domluvíte česky. Už léta obsluhuje kytaru a mikrofon v triu Wollongong, noise-rockové kapele, která se hrdě hlásí ke svému domicilu, středočeskému městečku Jeneč, na svém kontě má zatím dvě alba a účast na pár samplerech. Před časem k ní pak přidal právě svůj sólový projekt.
10_unkilled_workerHudba, kterou jako Unkilled Worker produkuje, je od Wollongong v mnohém diametrálně odlišná, ale její pravá podstata zas tak vzdálená není. Vlastně se jedná o hodně podobné skladby, jen podané jinými výrazovými prostředky. Vystupovat sólově začal zcela nenápadně, spíš náhodně než systematicky, na jaře 2006. Chvilku trvalo, než se obrousily hrany a vše dostalo jasné kontury. Od nenápadných, spíše zakřiknutých počátků ke zdravě sebevědomému útoku s otevřeným hledím, to ale trvalo jen chvíli. Unkilled Worker hraje na lubovou, elektroakustickou kytaru, ale rozhodně by byla chyba při prvním setkání čekat zasněný, romantický folk. Energický, syrový mix blues, country i postpunkového rocku popírá představu, že s jedním hlasem a jednou kytarou se toho moc nadělat nedá. O nekompromisních, často zdravě naštvaně angažovaných textech ani nemluvě. Mnohým posluchačům vytanou u poslechu na mysl tzv. ,berlínští Australané‘ v čele s Nickem Cavem, ale Torr jen krčí rameny: „Já jsem ale tyhle věci v životě neposlouchal, nemohl bych jmenovat ani jednu jejich písničku a je mi to tak divné, že mám strach to vůbec přiznat, abych nevypadal jako úplný idiot,“ prozradil v rozhovoru pro server DIYcore. „Pro mě je UKW o jasné kombinaci ukradených věcí, v žádném případě to není nic originálního, ale inspirace leží tak trochu jinde,“ dodává přesvědčeně.
Květen a červen 2008 zastihuje Torra po boku pražského kvarteta OTK, na společném česko-slovensko-německém turné. Na podzim se objevuje debut Unkilled Worker na zcela charakteristickém nosiči – vinylovém, sedmipalcovém singlu – ve skladbě Illusions Of Nation se prý inspiroval nepokoji v ulicích pařížského předměstí v roce 2006. Následuje německo-české turné pod názvem No Lovers Tour s německými slečnami A Spoon Called Phranc. S koncem zimy, kalendářně už letos, navazuje debutové album Faithcollapse – opět na značce Silver Rocket, které je Torr nezbytnou součástí. To tentokrát vychází na ,obyčejném‘ cédéčku z kuriózního důvodu: příliš dlouhá stopáž se na vinyl prostě nevejde a vydavatelé rezolutně odmítají jakoukoliv skladbu vyřadit. Byla by to ostatně škoda, vynikající deska sklízí nadšené reakce a publicisté se předhánějí v chválách. Relativně drobně, ale přesto nadmíru účelně na albu hostují členové OTK a zrodí se další projekt – na několika koncertech vystupují společně pod neofi ciálním názvem The Nesbitts, v repertoáru si vypomáhají vzájemně. Ještě předtím ale Torr odehraje několik společných koncertů s Němkou Anne Rolfs vystupující jako Allroh. „Oba hrajeme nahlas – to není folk…“ hlásají plakáty a promotext je ještě konkrétnější: „Zvuk, v jejich podání, to je zbraň na mamuty, žádný okliky, žádný kompromisy.“ V červenci se pak doplňují na turné s americkým protipólem, křehkým Troyem Von Balthazar – v rámci něj zavítají i na několik festivalů.
Jakékoliv setkání s hudbou Unkilled Workera je svým způsobem dobrodružství. Může vás potkat zadumaný chlapík, dělící se o své neradostné vidění světa, ale pravděpodobnější je, že se srazíte s temným, hypnotickým a hlučícím strojem, který vám z cesty rozhodně neuhne. „Zní to jako Leonard Cohen na cracku,“ utrousil v recenzi s maximálním hodnocením Josef Rauvolf. Nic lepšího mě nenapadá.

Přidat komentář