Värttinä po návratu z cesty ke kořenům

V květnu bude mít dva koncerty v Česku finská skupina Värttinä. Nejprve vystoupí 25. května v Lucerna Music Baru v Praze v rámci koncertní série Mezinárodní víkend žen. O dva dny později pak zahraje v jeskyni Výpustek v Moravském krasu. O novinkách v kapele, která existuje už více než třicet let, jsme telefonicky hovořili s její zakladatelkou, zpěvačkou Mari Kaasinen.

Vaše nejnovější album se jmenuje Viena podle oblasti v ruské Karélii, kde v první polovině 19. století lékař a folklorista Elias Lönnrot sesbíral zpěvy, z nichž později sestavil karelo-finský národní epos Kalevalu. Znamená tedy pro vás Viena návrat k základům vaší národní tradice?
Ano, s oblibou říkáme, že na albu Viena jsme se vrátili zpět k našim kořenům. V oblasti Viena je totiž stále živá tradice zpěvu runo, z které vycházíme. Navštívili jsme ta místa v roce 2014. Strávili jsme tam deset dnů, měli jsme možnost poslouchat staré zpěváky a něco se od nich přiučit. Byla to pro nás velmi cenná zkušenost. Mimochodem přivezli jsme si přímo odtamtud jednu píseň. První vesnice, kterou jsme v oblasti Viena navštívili, byla Vuokkiniemi. Jedna žena jménem Raja nám tam zazpívala starý karelský joik a bylo to opravdu něco úžasného! Hned jsme si řekli, že tu píseň chceme mít v repertoáru. A tak teď Rajin joik zpíváme.

Mluvíme sice o kolébce vaší karelské kultury, ale oblast Viena se nachází na území současného Ruska…
To je sice pravda, ale lidé tam hovoří finsky. Celá ta oblast svým charakterem připomíná Finsko před sto lety, v době, kdy jsme ještě žili v souladu s přírodou. S tamními lidmi se tedy snadno domluvíme a jejich kultura je bližší finské než ruské.

Říkáte, že album Viena je hudebním návratem k vašim kořenům. Vracíte se zpět i v tématech písní?
Ano, i texty jsou tímto tématem ovlivněny. Písně jsme psali až po návratu z cesty do Vieny. Byl to totiž opravdu silný zážitek, potkali jsme se tam se spoustou lidí a právě o těchto lidech jsme pak psali. A také o tamní přírodě, o čistých jezerech… Mohu říct, že ta cesta úplně změnila naše životy.

Je úžasné, jak kapela i po více než třiceti letech existence může nacházet nová témata a novou inspiraci…
Ano, přesně tak. A je to proto, že jsme svobodní a můžeme si dělat, co chceme. Žádná nahrávací společnost nám nepřikazuje, co máme dělat nebo jakým jazykem máme zpívat. Jsme absolutně svobodní.

Svobodu v hudbě dnes ztělesňuje internet, díky němuž se to, co děláte, může dostat k fanouškům z celého světa prakticky okamžitě. Jenže na druhou stranu se neprodává tolik desek jako před patnácti nebo dvaceti lety. Vnímáte i přesto svobodu internetu jako pozitivní?
Je pravda, že dnes se prodává mnohem méně nahrávek, protože lidé mají YouTube a další nástroje. Na jednu stranu je to dobře, protože posluchači mohou díky internetu najít novou hudbu, nové kapely. Na druhou stranu to pro nás samozřejmě znamená méně peněz, protože prodáme méně hudby. Ale přesto nahráváme nové desky, nezávisle na tom, jestli z toho něco budeme mít, nebo ne.

Když vaše kapela připravuje nové album, snažíte se mu dát hned na začátku nějaké ústřední téma?Vlastně ano a album Viena je toho krásným příkladem. Hned na začátku jsme si řekli, že to po nějaké době zkusíme více akusticky. To byl výchozí bod, ale zprvu jsme moc nevěděli, co dál. Nijak zvlášť jsme to neplánovali a věděli jsme, že naše hudba se může vyvíjet různými směry.

Vaše hudba a konkrétně aranžmá se album od alba vyvíjejí, ale v popředí je vždy výrazný ženský vícehlas. Máte pocit, že byste se za ta léta nějak posouvaly ve způsobu zpěvu?
Myslím, že náš způsob zpěvu je víceméně stále stejný, ale k drobným posunům samozřejmě pochází. Máme například velmi rády bulharské harmonie a myslím, že některé detaily v aranžování zpěvu jsme od bulharských sborů převzaly. Ale jinak je náš styl zpěvu stejný po celých těch více než třicet let. Dokonce se už mluví o „stylu Värttinä“.

Mají bulharský tradiční způsob zpěvu a váš styl něco společného?
Ano, jsem o tom přesvědčena. Asi před šestnácti lety jsme se s jedním bulharským sborem setkali, zpívali jsme společně a bylo to úžasné. Výborně jsme si porozuměli a já si stále říkám, že by nebylo špatné navázat s nimi někdy užší spolupráci a znovu spolu něco udělat. Zpívat společně s nimi pro nás bylo velmi snadné. Myslím, že naše a jejich harmonické cítění mají něco společného. V každém případě se mi bulharské sbory moc líbí.

Jak moc se váš „styl Värttinä“ dnes liší od tradičního karelského zpěvu nebo od tradičního zpěvu finského?
Karelské soubory zpívají velmi podobně jako my. Typické jsou mohutné a ostré hlasy, které někdy připomínají spíše křik než zpěv. To je karelský styl zpěvu. Ale neexistuje nic, co bych nazvala „finský styl“.

Jak tedy ostatní Finové vnímají karelskou hudbu?
Většinou ji znají a líbí se jim, ale například rádia ve Finsku folklor vůbec nevysílají, existuje snad jeden tematický program. Obecně se dnes lidé ve Finsku o tradiční kulturu až tak moc nezajímají. A to je velká škoda. Lidé dnes sice pátrají po svých kořenech, ale lidová hudba ve Finsku příliš oblíbená není. Stále však máme spoustu dobrých kapel a také festivalů, kde se lidová hudba hraje a poslouchá. A doufám, že jednou přijde den, kdy ji budou lidé respektovat více než dnes.

V květnu budete mít dva koncerty v Česku. Jeden v Praze a druhý v jeskyni v Moravském krasu. Je pro vás zajímavé hrát na takových netradičních místech?
Naprosto. Nikdy předtím jsme v jeskyni koncert neměli. Na to se opravdu moc těšíme. Předpokládám, že tam bude úplně jiná ozvěna než na místech, kde hráváme běžně. Uvidíme, jaká tam bude akustika, ale předpokládám, že zkusíme zařadit do programu více písní ve stylu a cappella. Opravdu se na to moc těšíme.

V Praze budete hrát v tradičnějším prostředí a asi tedy půjde o váš běžný koncert. Budete hrát hlavně písně z alba Viena?
Ano, hrajeme teď především písně z CD Viena, ale zařazujeme samozřejmě i starší skladby. Výběr přizpůsobujeme konkrétnímu prostředí, takže podle charakteru klubu například má koncert „rockovější“, nebo „folkovější“ charakter. Záleží i na tom, jestli se lidé snaží na naši hudbu tančit. České publikum máme rádi, lidé u vás jsou skvělí, často při naší hudbě křičí a tančí. Hrozně se na to těšíme. Česko je jedna z našich nejoblíbenějších zemí. Když totiž vidíme, že se lidem naše hudba líbí, dodává nám to energii.

Máte už představu, jak by mohlo vypadat vaše příští album?
Ne, o tom jsme v kapele ještě nemluvili. Zatím nevíme, co všechno se přihodí. Je pravděpodobné, že možná příští rok budeme připravovat nové album, ale zatím nic konkrétního neplánujeme. Finsko letos slaví sto let od vyhlášení nezávislosti a my při té příležitosti připravujeme spoustu koncertů. Až po těchto oslavách budeme přemýšlet, co nového bychom mohli udělat.

Chystáte pro tyto oslavy nějaký speciální repertoár?
Ano, budeme zpívat velmi staré finské písně, a to nejen z našeho obvyklého repertoáru. Zařadíme tedy skladby, které od nás lidé běžně neslýchají. Ale upravíme si je podle sebe, aby zapadly do našeho repertoáru. A připravíme asi i nějakou úplně novou vlastní skladbu, která bude mít při těchto oslavách svou premiéru. Aspoň doufám, že se to podaří.

Přidat komentář