Venetian Snares x Daniel Lanois

Tuto kombinaci asi nikdo nečekal. Superproducent Daniel Lanois (Bob Dylan, U2, Emmylou Harris, Neil Young), muzikant ověnčený cenami všeho druhu, sám spíše úsporný akustik, se spojil s breakcoreovým králem Aaronem Funkem, který už funguje jako Venetian Snares více než dvacet let. Klidná síla versus takřka manická, interaktivní činnost. Můžou tyto světy najít společnou řeč? Více než půlhodinová kolekce ukazuje, že no. A to bez toho, že by oba muzikanti museli výrazněji vycházet ze svých světů. Aaron ovládá kosmickou elektroniku a trademarkové bicí, které mohou připomenout chaotické hemžení mravenců v mraveništi. Oproti tomu Lanois svou steel kytarou vytváří táhlé plochy, které můžou připomenout průnik hudby Neil Younga k Mrtvému muži a country momenty na desce Chill Out od K.L.F. Tu a tam se do nahrávky přimotají linky smyčců, jindy si Aaron pohraje s rychlostními korekcemi nebo stop timei, když na to přijde, rozseká i kytarovou linku samotného Lanoise. Teoreticky by minimální interakce obou rukopisů neměla fungovat. Nějakým zázrakem k rozpadu materiálu nedochází. Halucinogenní atmosféra, kdy vše, co se před zraky a sluchy posluchače odehrává v jakési zamlžené paralelní realitě. Ta ale mění v průběhu doby svou intenzitu, a tak i breakcoreovým odpůrcům dává šanci si Funkův rukopis připustit k tělu. V ten moment, kdy se vydáme na cestu trnitými houštími, jeho spletitými větvemi začíná prosvítat vycházející slunce. Možná, že tato vize ve spojení s ambientní a přitom melodickou náladou, může být dobrým mixem pro pochopení pozitivní odezvy na kolekci ze strany posluchačů i hudebních profesionálů.

Planet Mu, 2018, 33:09  

 

https://www.youtube.com/watch?v=jcBSPaze3q0

 

 

Přidat komentář