Ventolin – Návrat na pódia byl super

David Doubek aka Ventolin je na naší hudební scéně docela zajímavým úkazem. Pohybuje se spíše na nekomerční scéně, ale když pak vystoupí například na brněnském náměstí, dorazí za ním několik tisíc lidí – a to i v dnešní době, kdy se kvůli společenské nejistotě na koncerty chodí spíše méně než více. Zajímavé jsou i jeho postřehy související s tím, že mimo pódium je respektovaným antropologem, nebo skutečnost, že – ač se věnuje elektronické hudbě – na rozdíl od většiny svých kolegů při koncertech nevyužívá počítač. V září mu vyšlo třetí album Dneska se vyčasilo, které je oproti minulým – jak praví poměrně výstižně anotace – „hudebně pestřejší a tematicky komornější, nechybí na něm popové milostné písně, veselé i tísnivější sci-fi scény, ani situační absurdita“. Svůj vliv samozřejmě měla i současná „doba lockdownová“.

V souvislosti s novou nahrávkou mě zaujal slogan „Veselost v neveselé době“. Jsi programový optimista?
Hrozně jsem chtěl nějakou písničku, která bude mít náladu katarze. Není programově veselá, spíš melancholická, ale chtěl jsem to tam mít, protože to mám rád a dodává mi to energii.

Nechal ses slyšet, že pandemie „otřásla tvým životem“. Co se konkrétně stalo?
Samozřejmě šlo o velkou katastrofu pro celou hudební scénu; koncertní život ustal, najednou nic nebylo a není jisté. Hraju rád a hraju hodně, a měl jsem plány, které se najednou ocitly na vodě. Celý první lockdown na mě působil skličujícím dojmem, a rozhodně jsem nebyl sám, na kom se to psychicky projevilo. Šlo o situaci, jakou jsem zatím nikdy nezažil. Navíc se spolu s tím objevila spousta nových společenských situací, všechny ty spory na sociálních sítích, masové bujení konspirací atd. – což mě všechno zároveň zajímalo z hlediska algoritmů lidského chování, ale také obyčejně pěkně štvalo.

Našel si v tom i něco pozitivního?
Předtím jsem byl skoro pořád někde pryč, a najednou jsme spolu všichni zůstali doma. Podařilo se mi tak dokončit leccos dlouho rozdělaného, a také bylo super, jak jsme společně chodili na procházky do přírody. A donutilo mě to podívat se i sám na sebe, v klidu a s odstupem. Takže dopady byly opravdu nejen negativní, ale i pozitivní. Bylo to těžké, ale zároveň jsme na sebe najednou měli čas.

Jsi nejen hudebník, ale i antropolog. Co nám tahle doba o nás řekla nového?
To se dá opravdu jen stěží nějak zevšeobecnit. Ale nejvíc mě asi zaujalo a občas až fascinovalo, čemu všemu lidé věří a nevěří. A jak se to i vyvíjí – najednou jsem zaregistroval i mezi svými přáteli příznivce toho či onoho přesvědčení. Také se dobře ukázalo, jak důležité jsou emoce. Každý se pohybujeme v určitém rámci, a ať už je racionální, nebo naopak je postaven na dezinformacích a konspiracích, je velmi těžké z něj vystoupit. Co to ale vypovědělo o společnosti jako celku, tak na to asi nejsem schopen odpovědět. Jasné je jen to, že mnoho věcí je mnohem lépe vidět.

David Doubek aka Ventolin je na na . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář